Za mlhou, která by se dala krájet, nežije jen Rákosníček, ale skrývá se i klíč k prezidentské volbě. Výsledek je nejasný, indicie si navzájem protiřečí a politici mlží. Předvídat se nedá nic a stát se může cokoli. Jednu dobrou zprávu ale už máme. Před pár měsíci jsme na tomto místě psali, že není podstatné, jestli opozice vůči Václavu Klausovi postaví budoucího vítěze, ale důležité je, aby to byla respektováníhodná osobnost. A to se nepochybně podařilo.
Pozor na Beneše
V minulém čísle jsme rozebírali strach politiků z toho, co by mohlo způsobit nezvolení Václava Klause. Zejména lidovci a část ODS podlehli pocitu, že s prohrou Klause vše končí – vláda, reformy i samotná ODS jako jednotná strana. Je třeba se k tomuto tématu ještě vrátit, protože se ukázalo, že tyto obavy už nejsou jen doménou politiků.
Například v Lidových novinách jeden z nejinspirativnějších účastníků zdejší politické diskuse Bohumil Doležal napsal, že „porážka Klause a ODS bude zároveň vítězstvím Paroubkovy a Rathovy ČSSD a KSČM“. Vítězství Švejnara je v Doležalově vizi totožné s mocenským nástupem tandemu ČSSD–komunisti, což by znamenalo zavedení silného státu, nedemokratického uspořádání, omezení svobody slova, zrušení spojenectví s USA a orientaci na nebezpečné Rusko. Lidem, kteří Švejnara podporují, píše Doležal, „nejde jen o odstranění Klause, ale i o eliminaci ODS. Je to podobné válečné a poválečné politice Edvarda Beneše vůči agrárníkům: nebyla to ideální strana, ale její zbourání znamenalo zbourání vyváženého politického systému“.
Je s podivem, jak se v českém veřejném prostoru lehce usazuje pocit zmaru, blížícího se konce, či že stojíme na prahu osudového až fatálního rozhodování. Srovnávat Beneše, který chtěl umanutě zlikvidovat agrárníky jako pomstu za jejich nelibost vůči němu a za postup v roce 1938, se Švejnarem, jenž by likvidací ODS vůbec nic nezískal, je naprosto mimo. Ať už volba dopadne jakkoli, země půjde dál.
Představme si ale moment, že Jan Švejnar vítězí. Ano, nepochybně nastává v ODS šok. Ano, nepochybně Václav Klaus zuří a slibuje všem pomstu. Ano, Jiří Paroubek běží bouchnout šampaňské.
Musí ale padnout vláda? Nemusí. Občanští demokraté by hledali viníka, rozčilovali by se na všechny strany, ale proč by měli rozbíjet koalici, která jediná je drží u moci? Proč by to měli dělat jen pár měsíců před pro ně zásadními volbami do krajů? A s kým by vládu sestavovali? Se sociálními demokraty, kteří zařídili prohru Václava Klause? A kdo by takovou vládu sestavoval – Pavel Bém, který jako vyjednavač podpory pro Klause neuspěl?
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
