Babiš, Kasl a rozvědčice
Členové pražské organizace ANO nedodržují dohodu s exprimátorem, který má být lídrem jejich kandidátky v metropoli
Skoro to vypadá, jako by přicházel nový velmistr moci. Alespoň tak bývá vnímán Andrej Babiš při své invazi do koaličního prostoru, při snaze vytlačit premiéra na druhou kolej nebo mocenském propojování se s Hradem. Ve skutečnosti ale nezažíváme nic až tak nepodobného tomu, co známe z některých minulých koalic.
Tak kupříkladu budování druhého mocenského centra na ministerstvu financí. To jsme přece zažili už za Miroslava Kalouska. Ten skvěle dokázal vyvíjet „tlak korunou“ nejen na resorty koaličních partnerů, ale často i na krajské hejtmany. A nerozpakoval se využít v politickém boji vlastní „finanční policii.“ Pokud Babiš provedl historicky největší čistku na ministerstvu financí, pak to svědčí o tom, že přesně ví, jakou zbraň mu Kalousek zanechal. Proto chce úřad dokonale ovládnout svými lidmi a co nejvíc jich tam zabetonovat pomocí připravovaného zákona o státní službě.
Rovněž boj o vliv mezi premiérem a ministrem financí má svůj předobraz v napjatém vztahu mezi expremiérem Nečasem a Kalouskem. Část ODS dodnes tvrdí, že za její pád může agresivní ministr financí, který válcoval jejich předsedu ve vládě. Možná neuplyne tak dlouhá doba a sociální demokraté budou něco podobného říkat o Babišovi.
Hlavní problém je ale jinde.


Že stále přesně nevíme, jaká síla se to nesmlouvavě dere k moci. Co se skrývá uvnitř narychlo zformovaných základních organizací Babišova hnutí, v němž zůstává neomezeným pánem? A to málo, co teď vyplouvá na povrch, například kolem kandidatury bývalého primátora Jana Kasla v barvách ANO, je dost znepokojující. Právě Kaslův případ bychom měli pozorně sledovat, protože je to poprvé, co se nám díky mocenským sporům otvírá ledví Babišova hnutí.
O co jde? Kasl se dohodl s Babišem, že se stane lídrem pražské kandidátky za dvou podmínek: že na ni může přivést osobnosti, které coby specialisté doplní tým ANO. A že do magistrátu nebude kandidovat předsedkyně pražské organizace ANO a bývalá špionka státní bezpečnosti Radmila Kleslová.
Jak se však blíží sestavení kandidátek, členové organizace nejenže odmítají Kaslovy lidi, ale dokonce prosazují Kleslovou do čela volební listiny. Což je o to pikantnější, že Kleslová přeběhla ke svému dlouholetému příteli Babišovi z buňky ČSSD Prahy 10, kde měla blízko k tak provařeným esům, jako byl Petr Hulínský, Miroslav Poche nebo Tomáš Hrdlička.
Když k tomu přidáme Kaslova tvrzení pro web ECHO24, že na něj Kleslová a její lidé shánějí materiály, aby byl „zlikvidován“ a dehonestován, pak už se ocitáme v atmosféře, kterou známe z Věcí veřejných nebo předvolebních pozičních bojů mezi zemanovci.
Bude důležité sledovat, jak tenhle příběh dopadne. Kaslova prohra s Kleslovou a jeho odstoupení by bylo dalším potvrzením, že ANO se nikterak neliší od tradičních stran zmítaných mocenskými pletichami. Jakkoliv se nás Babiš snaží od založení svého hnutí přesvědčovat o opaku.
A je tady ještě jeden krajně varovný aspekt. Že se šéfkou pražské organizace vůbec mohla stát tak problematická osoba jako Radmila Kleslová, která za komunistů začínala v podniku zahraničního obchodu Centrotex, pak nastoupila do služeb rozvědky, kde na hluboce zakonspirovaném pracovišti připravovala špióny na působení v západní Evropě a USA.
Logické se zdá vysvětlení, že se v čele pražské buňky ocitla díky Andreji Babišovi, který své přátelství s Kleslovou nikdy nepopíral.
Těžko také může, zvlášť když podobnost jejich příběhu včetně styků s StB tak bije do očí (a podobně jako šéf ANO se také hájí tím, že byla v evidenci rozvědky vedena nevědomě). Pokud je právě „rozvědčice“ Kleslová nástrojem Babišovy personální politiky, pak se musíme ptát, kolik podobných přátel ještě má šéf ANO v zásobě.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.



















