Většina „mimozemských“ signálů je lidský šum

Se signály mimozemských civilizací je potíž, že často vzbudí velký humbuk (a dnešní denní menu se rádo přizná, že by o něm svým čtenářům okamžitě řeklo), jenže pak se vždycky ukáže, že lidstvo vůbec nikdo nepozemský nekontaktuje. Třeba když tým ruských astronomů v roce 2015 oznámil, že jejich teleskop zachytil tajemný signál ze vzdálené hvězdy, jenže pak to bylo nejspíš prolétavající letadlo, nebo signál radioamatéra, anebo v teleskopu praskalo. Jiná civilizace to zkrátka s takřka naprostou určitostí nebyla.

Vůbec, většina zpráv z dalekého vesmíru jsou buď lidské radioantény nebo radiotaxíky. Případně je vysvětlení méně přízemní a ukáže se, že objev “mimozemské megastruktury”, která naším směrem vysílá pravidelné světelné signály, je víření mezihvězdného prachu.

Proto astronomové vyvinuli stupnici, která by pravděpodobnost, že ke kontaktu s mimozemskou civilizací došlo, měla indikovat, píše britský deník Guardian. A to v mezích hodnot 0 (nic se neděje) a 10 (po oběžné dráze krouží mimozemská loď, případně vám její kapitán potřásá rukou, jak popisuje Duncan Forgan, jeden z jejích spoluautorů). Stupnice se jmenuje Rio 2.0.

“2.0”, protože Rio se nazývá už mezi lovci jiných civilizací používaná neoficiální stupnice. Rio 2.0 oproti ní má přinést princip “peer-to-peer”: některému z astronomů zašelestí v teleskopu, on sám svému úlovku přiřadí číslo na stupnici a jeho kolegové postupně upravují hodnocení signálu. Dá se předpokládat, že hlavně směrem dolů.

Systém hodnocení, který má mírnit veřejné nadšení či děs, ale také pomoci směrovat pozornost vědecké komunity smysluplným směrem, je otevřený i nadšencům bez zázemí vědecké instituce. Autoři Ria 2.0 to naopak vítají, a zvou každého, kdo může, aby se škálování účastnil.