Nobelova cena za recyklaci buněčného odpadu

Porouchané spotřebiče, reklamní letáky infikující poštovní schránku, staré noviny, obaly. To vše vyhazuje rozumná domácnost tak, aby nepotřebné věci doputovaly do recyklačních linek, které je rozloží na jednoduché komponenty připravené k dalšímu použití.

Od 50. a 60 let minulého století víme, že podobné „recyklační linky“ má i živá buňka. V procesu zvaném autofagie (z řeckého „auto“ – sebe a „phagein“ – pojídat) se umí zbavit vysloužilých či škodlivých bílkovinných komplexů a organel, drobných útvarů zastávajících v buňce podobou roli, jakou hrají v tělech živočichů jednotlivé orgány. Díky „recyklačním linkám“ se tak buňka například dokáže lépe vyrovnat s hladověním nebo zlikvidovat infekci.

Právě autofagie se stala tématem letošní Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství. Obdržel ji japonský vědec Jošinori Ósumi, který počátkem 90. let dokázal, že stejný proces existuje i u kvasinek, a zjistil, které geny jej řídí. V následujících letech pak on a další vědci ukázali, že v podstatě stejné geny ovládají autofagii u člověka a dalších živočichů.

Poruchy autofagie se podílejí na řadě nemocí, například Parkinsonově chorobě, cukrovce druhého typu nebo rakovině. Elegantní experimenty Jošinori Ósumiho tak byly nejen průlomem v chápání toho, jak buňka funguje, ale stály také na počátku vývoje nových léků cílících na autofagii.