Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Politika Denní menu

Hipsteři jsou budoucností londýnské ekonomiky

Ekonomika úzkých kalhot :: Clarkson do Ruska? :: Na co má právo Vyvadil :: Když je nakupování radost

Mandatory Credit: Photo by Wayne Tippetts/REX (4376070s) Street Style London Fashion Collections Men
Mandatory Credit: Photo by Wayne Tippetts/REX (4376070s) Street Style London Fashion Collections Men • Autor: Respekt

 

Hipsteři jsou budoucností Londýna. Aspoň podle nové knihy ekonoma Douglase McWilliamse The Flat White Economy, která vzbudila v Británii velký rozruch. Autor v ní - jak píše The Guardian - předpovídá, že schopnosti této subkultury, ale i jejich životní styl a ekosystém, který je obklopuje, znamenají budoucnost britské prosperity.

Často zakládají start upy, pracují v kreativních profesích a s internetem – tedy v oblastech, které jsou motorem nové ekonomiky velkoměst. Jsou často „více zelení a více zaměření na etiku“ než zbytek z nás, takže jsou ochotni vydávat více peněz za věci, které tyto parametry splňují. Hipsteři podle McWilliamse navíc žijí ve sdílených bytech či místnostech, a nemají tak jídelnu ani místo, kam si dát hrnek, „takže dává smysl najít kavárnu na snídani“, popisuje rozvoj byznysu. K tomu „nenosí klasické obleky, ale úzké kalhoty“, a tak jako houby po dešti rostou obchody s alternativní módou. Ostatně název knihy Flat White Economy je odvozen od oblíbeného kávového nápoje hispterů, kteří jsou pro své vybrané zvyky a snahu o odlišení často ironizováni.

51 pzbzwG1L
51 pzbzwG1L • Autor: Respekt

Centrum pro ekonomický a podnikatelský výzkum Británie předpovědělo, že díky nim během následujících pěti let londýnská ekonomika vzroste o 15,4 procenta - což je nadprůměrný výsledek. Celá britská ekonomika by v tomto období měla posílit o 10,7 procenta, z čehož by se o 3,5 procentního bodu mělo zasloužit právě hlavní město.

„K růstu britské ekonomiky budou nejvíce přispívat ty podniky, jejichž fungování lze jen těžko popsat,“ říká autor knihy a zároveň šéf centra McWilliams. V posledních dvou letech podle něj ve východním Londýně, ráji hipsterů, vzniklo jen v okolí ulice Old Street celkem 32 tisíc firem, což je stejně jako dohromady v celém Manchesteru a Newcastlu. Většinu těchto nových společností tvořily firmy právě z flat white ekonomiky. Možná by si tu knihu měla sehnat primátorka Adriana Krnáčová.


Jak jsme již v menu psali, ukrajinský prezident Petro Porošenko donutil ve středu odstoupit vlivného oligarchu Igora Kolomojského z úřadu dněpropetrovského gubernátora. Podnikatel, který v Donbasu financoval dobrovolnický prapor bojující s proruskými separatisty, nyní své vojáky využil k blokování vládních reforem. Oligarchu rozhořčilo rozhodnutí parlamentu o změně fungování státních akciových společností, které ho o vliv ve firmě připravilo. Nové vydání týdeníku The Economist v článku Prezident versus oligarcha nyní cituje bývalého investigativního novináře Sergeje Lešenka, člena parlamentu, podle něhož je Ukrajina nyní ve druhé fázi revoluce. „Majdan odstranil Janukovyče, nikoliv oligarchický systém,“ říká. Snaha o změnu však může vyvolat válku s oligarchy -  a to v době, kdy si Ukrajina nemůže dovolit nestabilitu.

RTR3QO68
RTR3QO68 • Autor: Respekt

Spor s Kolomojským se týká hlavně ropné a plynárenské firmy UkrNafta, v níž má stát většinu a oligarcha 42 procent. K tomu měl ale díky dřívějším úpravám zákonů právo veta, což mu fakticky umožňovalo kontrolu nad společností.

Když to ukrajinský parlament v minulých dnech zrušil, skupinka vojáků loajální ke Kolomojskému přijela v armádním autě bez značky a postavila kolem sídla UkrNafty železnou barikádu. Již pár dní před tím se Kolomojský objevil se svou suitou bodygardů v další polostátní firmě UkrTransNafta, když se tu vláda pokusila odvolat k němu loajální manažery.

Nicméně jak The Economist podotýká, Kyjev s Kolomojským zřejmě uzavřel určité kompenzační dohody. Může jít například o refinancování jeho PrivatBanky nebo slib neutrálního managementu v obou petrolejářských firmách. „Proces deoligarchizace bude komplexní a bolestivý,“ řekl Vladimír Fesenko z think-tanku Penta. Jak vidno, už je.


Clarksonův čas u BBC se naplnil: Automobilový pořad Top Gear moderoval Jeremy Clarkson s…
Automobilový pořad Top Gear moderoval Jeremy Clarkson s přestávkami od roku 1988 • Autor: Globe Media / Reuters

Ruská státní televize Zvezda oficiálně nabídla práci dnes už bývalému moderátorovi pořadu TOP Gear Jeremy Clarksonovi, čerstvě vyhozenému z britské BBC. Stanice spadající pod ruské ministerstvo obrany kontroverznímu showmanovi nabídla vlastní pořad o autech na ruské obrazovce. Jeho reakce zatím není známá. Pokud by přijal, nebyl by první zahraniční hvězdou, která skočila po „pomocné“ ruce Ruska. Známý je francouzský herec Gepard Depardieu, který v roce 2013 opustil Francii na protest proti vysokým daní a přijal nabídku ruského občanství. Po ohlášení otevření restaurace v Moskvě nedávno známý znalec a výrobce vín šokoval prohlášením, že chce v Rusku vyrábět biovodku. „Vím, že víc lidí radši pije víno než silné destiláty, ale vodka je dobré pití na večírky," prohlásil Francouz s ruským pasem.

Clarkson je veleúspěšný moderátor a jeho pořad přinesl BBC (i jemu samému) spoustu peněz, přesto se s ním BBC rozhodla neobnovit smlouvu, jež vyprší koncem měsíce. Moderátor proslavený leckdy trefnými, ale leckdy také příliš drsnými a nekorektními fóry, neměl problémy poprvé, například kvůli obvinění z rasistických narážek. Nakonec ovšem dojel na roztržku s producentem, kterého podle médií udeřil kvůli tomu, že mu nezajistil po natáčecím dnu teplou večeři. Doufejme, že Clarkson nyní svou prostořekost aspoň použije při odpovědi na nabídku Ruska lačného po jakékoliv využitelné propagandě. 


Socilog Stanislav Biler se v Hospodářských novinách věnuje těm, kdo chtějí bránit názory bojovníka proti americkému konvoji Jiřího Vyvadila s poukazem na to, že každým má právo na svůj názor. "Zatímco se internet bavil neschopností Jiřího Vyvadila pochopit obsah dvou vět v řade za sebou, zdvihl se i prst morálního rozhořčení na jeho obranu. Zleva i zprava. V Deníku referendum vytahal tzv. trolly za uši Petr Bittner, v MF Dnes zase šéfredaktor Jaroslav Plesl - na obranu Vyvadila vytáhl takové těžké kalibry, jako je Václav Havel, ekologičtí aktivisté, Miloš Zeman nebo Andrej Babiš. Ve výsledné koláži už chyběl jen Tomáš Halík a Dalajláma, " píše a dodává: „To, že někdo mluví, ještě neznamená, že má jeho sdělení nějaký smysl.“ 


Petr Fischer se tu pak věnuje 25 letům budování kapitalismu v Česku. Píše, že český kapitalismus měl největší smůlu v tom, že de facto (de iure tu nějaká národní forma existuje) nemohl vůbec vzniknout. A to jednoduše proto, že mu to globální proudy vůbec nedovolily. "Jisté selhání v „budování kapitalismu“, které si nejčastěji spojujeme s chybějícím právním rámcem a nevymahatelností práva, je dáno určitou kulturní charakteristikou nenechavého, nepoctivého češství, ale jak se ukázalo jen o pár let později, je mnohem více vlastní životu kapitalismu jakožto prostoru jednostranného vyčerpávání kapitálu, za jehož krachy a také případné škody posléze ručí někdo jiný než kapitáloví manipulanti: nejčastěji stát a daňoví poplatníci," konstatuje.


Zdánlivě nepřekvapivé, nicméně stále fascinující. Skutečnost, že Američanky mají ve skříni oblečení za 550 dolarů, které nikdy nenosily; že britské ženy mají čtyřikrát více oblečení než před třiceti lety; že na amerických skládkách ročně končí 10,5 milionů tun oblečení (a můžeme se vsadit, že anglosaská data odpovídají i zbytku západního světa). A za to všechno může radost.

Na snahu lidí, co nejvíc při nákupech ušetřit, sází řetězec Pepco.
Na snahu lidí, co nejvíc při nákupech ušetřit, sází řetězec Pepco.

Jak popisuje The Atlantic, je to radost dvojího typu. Z jedné části z pořizování stále nových kusů oblečení, z druhé a neméně důležité i z “lovu” za co nejlepším kupem. A to druhé - tedy pocit, že jsme dobře pořídili - je právě tak důležité jako radost z dobře padnoucí blůzy. To jsou závěry neurologického výzkumu týmu ze Stanfordu, MIT a Carnegie Mellon.

Zajímavý začíná být text ve chvíli, kdy popisuje, jak řetězce s módou nepotřebovaly složité elektromagnetické mapování mozku, aby si totéž uvědomily a učinily mnoho našich současníků závislých na svém levném sortimentu. Oblečení za poslední dvě dekády neuvěřitelně zlevnilo. Zatímco maloobchodní ceny se za posledních patnáct let téměř zdvojnásobily (stále mluvíme o amerických číslech), ceny levné a rychlé módy se ani nehnuly. Americká domácnost za oděvy utratí tři procenta svých celkových výdajů. Před padesáti lety to bylo deset procent (a jak už jsme zmínili, množství oblečení v šatních skříních vzrostlo násobně).

To je důsledek promyšlené politiky: stlačení výrobních nákladů na minimum, každý den nové zboží v obchodech, které dává zákazníkům příležitost stále po něčem novém toužit, smlouvat ve svém vlastním mozku - a nakonec podlehnout. Podléhají často, nejbohatším Švédem je šéf H&M, zakladatel Zary je podle Forbesu nejbohatším maloobchodníkem světa. A jejich firmám se daří.

Jak text v závěru naznačuje, opravdová nákupní tragédie (anebo rozkvět, záleží na úhlu pohledu) se ovšem teprve blíží. Až dospěje a k opravdovým platům se dostane generace takzvaných “mileniálů”, zvyklých dělat skrze mobilní telefon vše včetně nakupování. Bohužel, mezi všechny báječné vlastnosti, jimiž má nastupující generace disponovat, patří také sklon ke kompulzivnímu nakupování.  Zmíněná studie ovšem naznačuje, že nic není zcela ztraceno a svět se snad nezboří, ale Zaře se bude každopádně dařit dál.


Video: Brazilský magnát má největší sbírku vinylů na světě:


Kulturní tip: Láska. ČT artsobota 28. 3. 20:20. „Režisér Michael Haneke vyhmátl, že tabu stáří a s ním spojené smrti patří v současné kinematografii zaměřené na mladé a krásné lidi k těm nejsilnějším. Umírat by se na plátně mělo efektně násilným způsobem a hlavně rychle. Bez uvědomění si, co smrti předchází a jak ji nesou blízcí někoho zemřelého. Filmy o stáří, které produkuje Hollywood, se snaží ze smrti zábavně vylhat, rozehnat chmury a dospět k velkému smíření. Haneke však ukazuje, jaké to je, když se smířit nelze, protože ten druhý nás už nevnímá a vše se propadá do osamění,“ napsal v recenzi filmu Kamil Fila.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte