Jenom se to točí a je to úplně na nic

Vedení Maletína, obce s necelými pěti sty obyvateli ukryté v kopcích na Šumpersku, se dohodlo na stavbě prvních větrných elektráren už před čtrnácti lety. Tehdy se objevil developer, nabídl do obecní kasy dva miliony hned a dva po kolaudaci. Nedlouho poté, kdy Maletín na nabídku kývl, ohlásil developer krach. Projekt koupila i se závazky jiná firma. Na kolaudaci se sice kvůli pomalému vyřizování stále čeká, tři větrníky stojící na kopci 800 metrů za obcí se už ale od loňska točí – zatím v takzvaném zkušebním provozu.

„V projektu se tehdy udělaly chyby,“ hodnotí zkušenost starosta Miroslav Flášar a má na mysli hlavně fakt, že si jeho předchůdci nepohlídali vzdálenost elektráren od jedné jejich velmi malé přidružené obce – Javoří.

Na jejím okraji stojí chata předělaná na stálé bydlení. Když její majitel, šedesátník Josef Svozil, otevře venkovní dveře, dívá se přímo na stometrový stožár a pomalu se otáčející vrtuli o průměru 90 metrů.

Z půlkilometrové vzdálenosti vypadá kolos sotva jako krabička od sirek v dlani, nicméně to pana Svozila neutěšuje. „Slyšíte to hučení?“ zvedá prst, dotkne se ucha a pak ukazuje směrem k vrtuli. Pokud se adresát otázky na moment zaposlouchá, musí přikývnout – vzduchem od větrníku letí směrem k nám vytrvalý svist. „Nejhorší je to, když je mlha. Když vidím jen to červené světýlko tam nahoře a slyším, jak lopatky rozrážejí ty malé kapky vody. Radní to prosadili bez nikoho, vůbec s námi o tom nejednali. A já jsem tady první na ráně. Člověk si časem zvykne, ale ten můj barák je asi neprodejný.“