Tomáš Brolík: Když pohodlní hulváti a lháři zjistí, že hranice přeci jen existují. (Případ Macinka, případ Krakov)

Hulvátství a prolhanost, veřejně provozované, mají jednu společnou vlastnost, a to je neopatrná lenost. Je to pochopitelné, protože hulvátství i lži všechno ulehčují. Všechno je jednodušší, když prostě vzdáme pokusy o to být dobrými lidmi a začneme záměrně a jednostranně lhát nebo si začneme libovat v tom, že hulváty prostě jsme a tak to je. (Jako mají teď Motoristé heslo stvořené z jedné tiskovky jejich šéfa Petra Macinky, že hrozní jsou.)

Jak mají lháři a hulváti prostý život, tak brzy ztratí obezřetnost a míru, podlehnou dojmu, že všechno je lhostejné a není možné překročit hranice, protože ty pro ty, kteří hrozní jsou, nemohou existovat. Pak se stane, že uděláte strašnou botu. Stalo se to dnes ministrovi Macinkovi, a v mnohem horších kulisách i hlavní postavě polské národovecké propagandy Tomaszovi Sakiewiczovi.

Na Macinkově úplně nesmyslném a nepochopitelném pokusu urazit hokejistky a jejich publikum (navíc skutečně nesmyslném, jaké že mužatky to mají smůlu, že jim nepřijedou Rusky, cože mělo ta věta znamenat?) je spousta věcí absurdních: ministr zahraničí takhle mluví o svých spoluobčankách, a úplně bez důvodu, v debatě o českém postupu proti agresivnímu Rusku začne teoretizovat o tom, který sport je pro muže a který ne.

Byla to Macinkova hulvátská automatika, proč to prostě neříct, ale přišla ta nečekaná chvíle, kdy se vyjeví, že hranice existují. Ministr Macinka už to schytal snad úplně ze všech stran. Do nedělní noci se neomluvil ani se nijak ke svým myšlenkovým vývodům nevyjádřil. Kdoví, jestli to udělá. To totiž vyžaduje práci. Ale hulvátství je líné a pohodlné. Pravděpodobnější je, že něco podobného zopakuje, nebo z toho zkusí udělat další slogan. Nebo meme.