Devadesátka na krku a život před sebou
V Česku rychle přibývá velmi starých lidí. Jak se jim žije?
„Já to plně chápu, že chtějí dožít tady, my je tu ale nemůžeme nechat,“ říká dvaašedesátiletá Zdena z Prahy. Její rodiče žijí navzdory velmi vysokému věku v domku na samotě. Matka i těsně před devadesátkou domácnost i péči o manžela zastala. Když ale kvůli bolavým zádům musela do nemocnice, čtyřiadevadesátiletý otec zůstal doma daleko od pomoci sám, a i když na tom nechce nic měnit, pro rodinu je to nepřijatelné. „Říkám, plně to chápu, ale už se o sebe nepostará a my ho tam nemůžeme nechat samotného,“ vysvětluje Zdena s tím, že chystají otcův přesun do bytu v Praze, kde bude blíž pomoci rodiny.
Dvaadevadesátiletá Jolana se rovněž snaží žít tak, jak byla dlouhé roky zvyklá – v domě ve vesnici kousek od Prahy. Po smrti manžela před dvěma lety jí ubyla práce, ale taky společník. A i když skoro nikam nechodí, je sama doma spokojená. „Má to tam ráda a nikam jinam nechce. Sedne si na gauč, kouká na televizi a pak to komentuje. Nebo se dívá z okna na krmítko s ptáky,“ říká její syn Ivan, který tam dojíždí párkrát týdně.
Součástí dne je i zdolávání schodů do ložnice v patře. Když rodina zvažovala instalaci výtahu, paní Jolana to rezolutně odmítla s tím, že by konstrukce hyzdila schody. Rodina tedy ustoupila. „Ten výstup do patra je náročný a asi i nebezpečný, ale zatím to zvládne a chce to tak dělat,“ krčí rameny Ivan.


Nebezpečí, že stará paní někde v bytě upadne a nebude se moci zvednout, vyřešili s pomocí organizace zaměřené na asistenci seniorům. Ta umístila do bytu mikrofony, které dokážou zachytit volání o pomoc a předat je záchrance. Paní Jolana má navíc na ruce elektronický náramek, přes který si také může zavolat pomoc. Sanitku si už díky tomu jednou přivolala.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.



















