Co jsme nestihli my, to Kateřina Konečná může dokázat, říkají staří komunisti

„Byla to v srpnu 1968 okupace, nebo pomoc?“ ptá se dlouhovlasý mladý muž a naklání hlavu dopředu, aby mu v hlučícím davu neunikla odpověď. Jako jeden z mála nedrží mobil a nic si nenatáčí. Přišel jako volič a chce se zeptat. Otázka směřuje ke Kateřině Konečné, předsedkyni komunistické strany a volební lídryni Stačilo!. Stojí před ním v bílém kostýmu. Před pár minutami ukončila předvolební mítink v centru Prahy a sešla z pódia na kus řeči s publikem. 

To si už během proslovů kandidátů Stačilo! vyslechlo, že „NATO nás nutí do války a genocid“. Anebo že „tady vládnou kapitalisti a  vláda kapitalistů znamená honbu za ziskem a honba za ziskem znamená válečné běsnění“. A koho to nepřesvědčilo, má možnost se zaposlouchat do hudby, jež se teď nese prostorem. „Jak mor se rozlézá záměr zbrojařů, hory železa a lopaty hrobařů,“ zní z reproduktorů. 

Nečekaná otázka ohledně srpnové invaze na chvíli mění téma, Kateřina Konečná však nevypadá, že by ji to zaskočilo. „Vadí mi to, protože to poškodilo celý socialistický tábor,“ říká o tehdejším přepadení Československa. „Ale já jsem u toho nebyla,“ dodává.

„No to vím, zajímá mě váš názor,“ nechce se mladík vzdát své odpovědi. „Byla to obrovská chyba a ať to posoudí historici,“ zkouší navrhnout Konečná. „Ale vy jste ze strany, která tady tehdy vládla,“ nenechává se odbýt tazatel.