Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 

Erik Tabery

šéfredaktor

tabery

Erik Tabery

šéfredaktor

Šéfredaktorem týdeníku Respekt je od ledna 2009. S redakcí začal spolupracovat v roce 1997, o dvě léta později se stal kmenovým redaktorem. Píše zejména politické komentáře. V roce 2003 obdržel za komentáře cenu Novinářská křepelka pro žurnalisty do 33 let. V únoru 2009 pak získal Cenu Ferdinanda Peroutky a o dva roky později i Novinářskou cenu.

Je autorem knih Vládneme, nerušit (získal za ni prestižní cenu Toma Stopparda, byla také nominována na cenu Magnesia Litera) a Hledá se prezident, která byla rovněž nominována na cenu Magnesia Litera. Podle první z nich se natočil dokumentární film, který získal cenu Trilobit.

Je autorem námětu k dokumentu Tady je Šloufovo či k dokumentárnímu seriálu o mladých lidech Generace nula.

Výběr z textů

Odkaz Václava Havla

Asi nikdy nezapomenu na to dopoledne, kdy jsme jeli s Martinem M. Šimečkou v autě a pípla mi SMS, že zemřel Václav Havel. Oba nás to zasáhlo - Martin byl navíc prezidentův blízký přítel - takže jsme pak zbytek cesty více méně mlčeli.

Erik Tabery, Václav Havel

Zpráva přišla ve chvíli, kdy čerstvě vyšlo dvojčíslo Respektu, takže jsme přemýšleli, co udělat. Nakonec jsme se rozhodli připravit speciální vydání, pro které jsem napsal tento komentář. Aby se to stihlo vydat, měli jsme na všechno vlastně jen hodiny, ale poslední rozloučení jsme nemohli zmeškat.

Zpátky do současnosti

Velmi mě zajímá historie. Zejména pak ta česká, protože mi přijde důležité vědět, odkud a kam míříme. A čím více tu naši minulost poznávám, tím více mi přijde, že se mnoho věcí opakuje. Možná právě proto, že je tu jen málo lidí, kteří naši historii znají a umí se z ní poučit. Samozřejmě je nutné si dávat pozor na lákavé avšak chybné paralely, ale je chyba, že nevyužíváme poznatků našich předků.

Jednotni zvítězíme

O útocích na New York 11. září 2001 jsem se dozvěděl v Muzeum J. A. Komenského v holandském Naardenu. Informace zněly zmateně, tak jsme vyběhli do nejbližší kavárny, kde zrovna všichni sledovali záběry, jak jedno z letadel naráží do mrakodrapu. Několik lidí se zasmálo, ale nebylo to z neúcty, tohle prostě vypadalo jako film a nikdo tomu nechtěl věřit. Za pár dní jsem  odletěl do New Yorku a Washingtonu DC, kde jsem pokrýval první reakce Ameriky na teroristické útoky. Navštívil jsem i Pentagon, kde jsem viděl stále doutnající místa, kam narazilo jedno z letadel.

Jak jsem se mýlil…

Psaní o politice v člověku podněcuje fantazii. Ano, je to skutečně tak. Mnohdy totiž přijdou situace, které bych si nikdy neuměl představit. Z mého psaní tedy časem vyprchala kategoričnost, že se něco nemůže stát. Vyškolilo mě například to, že jsem tvrdil s naprostým přesvědčením, že Václav Klaus si během prezidentské volby nepůjde říct o komunistické hlasy a proto se nestane hlavou státu. Ohlašoval jsem také kdysi konec Miroslava Kalouska, což se rovněž nenaplnilo.

Nejde o to, že by se novinář neměl snažit nastínit budoucí scénáře, ale je nutné do nich započítat všechny možné neznámé. Dnes mi ostatně přijde zajímavější sledovat politické trendy ve společnosti, což o budoucnosti politiky nakonec řekne mnohem více. Proto se mi vedle omylů podařilo také pár úspěchů, když jsem například dopředu odhadl propad ODS v Praze a posléze vůbec ústup od velkých stran.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte