Vláda má s rozpočtem problém. V příštím roce počítá s ekonomickým růstem HDP o 2,5 procenta a na tom staví svůj odhad daňových příjmů pro rok 2012. Jenže hospodářský vývoj posledních měsíců (a především týdnů) ve světě a především v Evropě naznačuje, že takový odhad růstu je zcela nerealistický. Podle všeho budeme rádi, pokud hospodářství vůbec poroste. Americká ekonomika začala de facto stagnovat a zavařila se ještě před časem slavně rozjetá německá lokomotiva, krize eurozóny (a neschopnost politiků ji řešit) se začala přelévat do reálné ekonomiky. Otřesená důvěra a nejistota si vybírá svoji daň.
Na dnešní tripartitě na toto poukazují ve vzácné shodě zástupci odborů i zaměstnavatelů.
Jenže co má vláda v této situaci dělat? Má sednout, rozpočet přepsat, překopat a předložit ho do sněmovny později? Armády úředních šimlů pracují podle koaličních, politických, programových a rezortních zadání dlouhé měsíce a teď by to měly začít dělat celé znovu? Navíc oficiální ekonomické prognózy ministerstva financí, centrální banky a statistického úřadu nedokážou pružně a dynamicky reflektovat prudké výkyvy i změny nálady a důvěry, které umíme vyčíst z tzv. předstihových ukazatelů.
Nebo je lepší rozpočet v parlamentu schválit tak, jak je připraven, a de facto hned začít jednat o tom, jak bude v průběhu příštího roku aktualizován, překopáván a upravován? V tom případě tady však budeme mít neutuchající a stravující politickou bitvu o příjmy a výdaje nejen v září a říjnu, ale ještě celý příští rok.
Podobné situaci musela vláda čelit už v září roku 2008 po pádu banky Lehman Brothers. Tehdy připravený rozpočet byl postaven na růstu plus 4,8 procenta, reálně to dopadlo podobně, jenom s minusovým znaménkem. Tentokrát ale rozdíl v růstu o devět procentních bodů skutečně nečekáme, nejhorší, co se může stát, je asi podle všeho vleklá stagnace.
Vláda situaci ustála i v roce 2009 a díky takto schválenému rozpočtu připravila jeden z největší fiskálních stimulů v Evropě, který se v době propadu průmyslu o desítky procent možná docela hodil. Na druhou stranu jsme malá otevřená ekonomika a efekt stimulů se logicky vypaří za hranice (my jsme zase žili z německých stimulů a především ze šrotovného).
Tentokrát si ale žádné stimuly dopřávat nechceme, není na to nálada ani u nás, ani v Evropě, takže vláda bude muset rozpočet upravovat (tedy škrtat a zvyšovat daně), hned jak ho parlament schválí. Nebude to sice příjemné, ale jinak to asi nejde. Pokud by se teď začal rozpočet překopávat, vznikne chaos, a to jak politicky, tak po stránce odborné přípravy.
V hospodářském životě každé rozhodnutí něco stojí a vše má své náklady, ale ministr financí Miroslav Kalousek se tentokrát rozhoduje dobře, když nechce už rozpočet ve světle nových obav z ekonomického útlumu měnit. Lepší je rozhodně rozpočet mít než nemít.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
