Inflační dárek pro eurobanku

Ve Frankfurtu se slaví deset let společného dohledu nad monetární politikou evropské měnové zóny. Úspěchy jsou nepopiratelné, nicméně šampaňské nikdo nebouchá.

Společná měna uspěla. Euroskeptici sice upozorňují na lepší

hospodářský růst evropských států mimo eurozónu (například Velkou Británii či Dánsko), slova o zhroucení evropské měnové politiky si už ale nedovolí. Euro se zařadilo vedle dolaru, libry a jenu k mezinárodně ceněným měnám a centrální bankéři je vrší ve svých sejfech.

Nynější desetileté výročí je ale o jednom institucionálním úspěchu. Evropská centrální banka se osvědčila a prokázala svou nezávislost. I přes krátkou časovou řadu lze říct, že její měnová politika uspěla. Jen si připomeňme, co za průvodní hrozby musela banka překonat.

Brzo se sice evropští politici shodli, že nová instituce ve Frankfurtu bude vytvořena podle vzoru německé Bundesbanky – tedy, že bude maximálně politicky nezávislá. Jenže do vínku od politiků musela dostat počáteční impuls: Má se více zaměřit na silné euro a krocení inflace? Nebo má nízkými úrokovými sazbami podporovat hospodářský růst? Logicky se proto strhla bitva o šéfa nové banky. Holanďan Wim Duisenberg znamenal pro Benelux a Německo záruku pevné měny, jih Evropy prosazoval Francouze Jeana-Clauda Tricheta, který by prý měl mít pochopení pro hospodářské cykly a potřeby Jižanů. Trichet uspěl až na podruhé, ale na politice banky se nezměnilo vůbec nic. To je dobrá zpráva. Dokonce se Trichet dokázal velmi otevřeně vzepřít návrhu svého krajana Nicolase Sarkozyho, aby centrální bankéři nehleděli jen na cenovou stabilitu, ale více na politickou objednávku podporovali i hospodářský růst a tvorbu pracovních míst.

Vše by tedy mohlo vypadat na skvostnou oslavu jedné nad očekávání úspěšné dekády. Jenže ve Frankfurtu se nejásá. Trichet s kolegy mají stanovený inflační cíl na hodnotě „nižší, ale blížící se 2 procentům". To dnes zní jako výsměch. V březnu byla inflace eurozóny 3,6 procenta a po malém snížení tomu bylo v květnu stejně. A koho zajímá, že za růst cen centrální bankéři příliš nemohou? Ani euroskeptiky, kteří by nejraději federalistickou eurobanku demontovali, ani francouzské či italské útočníky na nezávislost centrální banky a už vůbec ne evropské spotřebitele, kterým se vše zdražuje. Velmi decentní oslava ve Frankfurtu je tedy na místě.

Díky za pozornost. Další audia si můžete stáhnout na adrese podcast.respekt.cz