Kdyby tady někdo rozvinul transparent, že Mladić je válečný zločinec, nedopadl by moc dobře

Ulice vedoucí ke kostelu svatého Lukáše v bělehradské čtvrti Košutnjak se hemží lidmi a doprava v okolí této – centru velmi vzdálené – čtvrti kolabuje. Je první zářijové pondělí dopoledne a všude u silnic stojí policejní kordony. Do blízkosti kostela se dostanou jen nahlášené výletní autobusy, které sem z celého Srbska, ale i ze sousedních zemí ráno přivezly tisíce lidí. Kolem stánků s rychlým občerstvením je nával, návštěvníci se posilňují před výstupem příkrou ulicí na kostelní prostranství. Směrem k vrcholku se dav lidí oblečených většinou do černých triček a střízlivých kalhot zhušťuje do dlouhé fronty pomalu se sunoucí pod kovovými bezpečnostními rámy až na vyprahlý trávník u kostelních zdí. „Tam leží generál,“ ukazuje ke svatostánku malému synovi jeden z příchozích. Na tričku má portrét muže, na jehož pohřeb sem dnes všichni přišli: mezinárodním tribunálem odsouzeného válečného zločince Ratka Mladiće.

Okolí kostela je plné lidí. Horké dopoledne doléhá na všechny – dobrovolnice proto nabízejí návštěvníkům vodu v půllitrových lahvích. Na velké obrazovce u kostela běží živý záznam z vnitřku církevní stavby. Rakev je obklopená vojáky a z reproduktoru zní hlas kněze prosícího za zemřelého i za celý srbský národ. „Tvůj je den a tvá je noc,“ dolétne reproduktory ven útržek zpívané srbské liturgie. „Chraň nás před zlým, chraň nás před ustašovci,“ zazní o pár minut později trochu nečekaně z knězových úst. Obrazovka ukazuje frontu lidí sunoucí se kolem rakve s vystaveným Mladićem a muže v obleku, který smuteční hosty popohání, aby s ohledem na čekající zájemce venku svoje rozloučení moc neprotahovali.

Bůh vše vidí

Před polednem se ve stále větším vedru mnozí snaží ochladit vodou z přistavené obrovské cisterny a u vchodového stánku se začínají rozpouštět tradiční tenké svíčky, které lidé v pravoslavných kostelech zapalují za mrtvé. Sem tam před početnými televizními kamerami stojí někdo z návštěvníků a zapáleně vysvětluje, proč tu je. „Já jsem přijela z Bosny. Jsem ze srbského Sarajeva. Přišla jsem se rozloučit s generálem, který nás bránil a bojoval za nás,“ říká na kameru francouzské televize mladá žena oblečená do trika se srbskou vlajkou a s vojenskou čepicí na hlavě. Ke kostelu mezitím přijíždí auto s policejní kolonou.