Co Netanjahu věděl o chystaném útoku Hamásu?

Když se izraelští lídři 26. září 2023 sešli v Jeruzalémě u příležitosti 50. výročí jomkipurské války, popsal premiér Benjamin Netanjahu tehdejší překvapivý útok Sýrie a Egypta jako velké varování. Jako ukázku přehlédnutí varovných signálů zpravodajských služeb a projev tehdejšího izraelského sebeklamu ohledně vlastní bezpečnosti. „My už žádnou hrozbu nepodceňujeme,“ prohlásil nakonec.

Zhruba dvě hodiny předtím, než Netanjahu vyslovil tuto větu, přistálo na 45 kilometrů vzdáleném Ben Gurionově letišti pronajaté letadlo Cessna spojené s egyptskou zpravodajskou službou. Zastavilo v odlehlé části letiště, která se používá pro citlivé diplomatické a bezpečnostní mise. Právě na takovou do Izraele přiletěl Abbás Kámil, šéf egyptské zpravodajské služby a jeden z nejvlivnějších bezpečnostních představitelů na Blízkém východě.

Podle izraelských, egyptských, arabských, amerických a evropských představitelů, kteří byli po 7. říjnu informováni o jeho návštěvě, Kámil uvedl, že Hamás, teroristická skupina ovládající Gazu, se mobilizoval k rozsáhlému útoku. Okno pro zabránění katastrofě se uzavíralo a Kámil doporučil izraelské vládě, aby Hamásu poskytla ekonomické ústupky s cílem odvrátit konflikt. Jeho poselství – podle jednoho bývalého izraelského úředníka, který byl později o návštěvě zpraven – znělo: Pokud nezměníte kurz, tak vám Gaza vybuchne přímo před očima.

Kámil izraelským úředníkům neposkytl datum ani konkrétní informace o tom, co se o dva týdny později 7. října ukázalo být rozsáhlým útokem na Izrael. A není zcela jasné, s kým přesně se setkal. Jak vyplývá z letového deníku izraelského letištního úřadu, egyptské letadlo zůstalo v Izraeli na zemi 67 minut, a pak se vrátilo do Káhiry. Nezávislé aplikace pro sledování letů tuto trasu potvrzují.

Ohromující nepřipravenost

Co izraelští úředníci s Kámilovým varováním udělali, zůstává i tři roky po nejničivějším útoku v historii Izraele otevřenou otázkou. Úředníci ze sedmi různých zemí, s nimiž jsem mluvila, uvedli, že Kámilova návštěva měla spustit poplach v nejvyšších kruzích izraelské vlády.

Soudě podle jeho veřejného programu, Netanjahu se po vzpomínkové akci k jomkipurské válce zúčastnil utajeného briefingu a krátce nato schválil některé ekonomické ústupky vůči Hamásu. Úředníci, s nimiž jsem hovořila, zdůraznili, že už jen přítomnost šéfa egyptské rozvědky v Izraeli měla demonstrovat naléhavost celé záležitosti. „Posel byl zprávou sám o sobě,“ řekl mi bývalý izraelský úředník. „Neexistuje,“ dodal, „aby se vysocí izraelští představitelé setkali se šéfem egyptské rozvědky a Bibi o tom nevěděl.“

Netanjahuova kancelář ve dnech po útoku popřela, že by od Egypta obdržel jakékoli varování, ať už přímé či nepřímé, ohledně situace v Gaze. Mluvčí Netanjahua a egyptského prezidenta Abdala Fattáha Sísího na mé opakované žádosti o komentář ke Kámilově návštěvě nereagovali. Tehdejší šéf Netanjahuovy Národní bezpečnostní rady Cachi Hanegbi na můj dotaz tento týden popřel, že by k návštěvě Kámila nebo k jakémukoli egyptskému varování vůbec došlo.

Kámilova návštěva z roku 2023, o níž dosud nebyly zveřejněny žádné podrobnosti, však potvrzuje, co mi sdělily desítky zdrojů: že izraelská vláda byla v období před 7. říjnem opakovaně informována o hrozivých aktivitách Hamásu.

Zvláštní vyslanec OSN, který se v té době nacházel na Blízkém východě, veřejně varoval před latentním konfliktem, který by mohl mít „závažné důsledky“, zatímco se za zavřenými dveřmi snažil zmírnit napětí mezi Izraelem a Hamásem. Zasvěcení američtí a arabští úředníci potvrdili, že prezident Spojených arabských emirátů Muhammad ibn Zájid přímo telefonoval Netanjahuovi, aby ho varoval ohledně možnosti bezprostředního útoku – poté co byl informován o zpravodajských zjištěních z egyptských a palestinských zdrojů. Na začátku září o hovoru mezi těmito vůdci informoval izraelský deník Haaretz; u několika zdrojů jsem si ověřila, že k hovoru skutečně došlo. Netanjahu tuto zprávu popřel a pohrozil, že na Haaretz podá žalobu. Spojené arabské emiráty na žádost o komentář nereagovaly.

Současní i bývalí izraelští, arabští a američtí představitelé mi sdělili, že v roce 2023 všichni zažili to samé: aroganci ze strany Netanjahua, která pramenila z hluboce zakořeněného přesvědčení, že Izrael má nad Hamásem navrch. „Zdálo se jasné, že – ať už z jakéhokoli důvodu – jejich prioritou byl Západní břeh (vnitrozemské území Palestiny na západním břehu řeky Jordán – pozn. red.),“ řekl mi bývalý vysoký americký úředník zapojený do jednání s izraelskou vládou. „Byli si až arogantně jisti, že mají situaci pod kontrolou.“

Útok Hamásu, k němuž došlo jedenáct dní po Kámilově návštěvě, stál život přibližně 1200 lidí, převážně civilistů, a během koordinovaných útoků na izraelské obce, vojenské základny a na open air hudební festival bylo odvlečeno 251 rukojmích do Gazy. Izrael zahájil drtivou odvetnou kampaň, při níž podle ministerstva zdravotnictví Gazy zahynulo více než 73 tisíc Palestinců, většinou civilistů. Bylo zabito vedení Hamásu a tisíce jeho bojovníků. Útoky na Izrael a následná válka v Gaze vyústily v jednu z nejničivějších humanitárních tragédií 21. století.

Ohromující nepřipravenost Netanjahuovy vlády před invazí 7. října je možná nejdůležitějším tématem izraelských voleb, které se budou konat koncem října. Netanjahu, jenž je premiérem déle než kterýkoli jiný politik v historii Izraele, čelí nejzávažnější výzvě své kariéry.

Netanjahu odmítá vyšetřování chyb

Mnoho Izraelců, včetně Netanjahuova hlavního soupeře, bývalého náčelníka generálního štábu Gadiho Eizenkota, požadovalo nezávislé vyšetřování, proč armáda a zpravodajské služby v období před útoky ze 7. října tak selhaly. Netanjahu však zřízení takového nezávislého vyšetřovacího výboru (jaký byl přitom ustanoven po minulých bezpečnostních selháních, včetně jomkipurské války) nadále odmítá. Místo toho se pokusil zřídit politicky jmenovanou vyšetřovací komisi, která by podle jeho slov zahrnovala i zástupce opozice. Tento pokus byl ale velmi kontroverzní a opoziční lídři návrh odmítli podpořit z obavy, že by vyšetřování stranilo Netanjahuově vládě.

Zatímco čekání na nezávislý vyšetřovací výbor pokračuje, mluvila jsem s desítkami současných i bývalých izraelských, egyptských, arabských, evropských a amerických představitelů a jejich výpovědi pomáhají složit příběh o tom, co se toho podzimu před třemi lety vlastně stalo.

Od podpisu mírových dohod mezi Egyptem a Izraelem v Camp Davidu v roce 1978 lze jejich vzájemné vztahy popsat v nejlepším případě jako chladný mír. Obě země však sdílejí touhu potlačit hrozbu hnutí Hamás a dalších militantních skupin v Gaze, která hraničí s oběma státy. Výměna zpravodajských informací mezi Egyptem a Izraelem vzkvétá zejména od nástupu generála Sísího do prezidentského úřadu v roce 2014 – a to i v době, kdy oficiální diplomatické vztahy váznou.

Většina zpravodajských zpráv z týdnů před 7. říjnem, včetně egyptských, poukazovala na hrozbu obnovení konvenčních útoků – například raketové palby – ze strany Hamásu a dalších ozbrojených frakcí v Gaze. Varovaly také před přeléváním násilí na Západní břeh. Zpravodajské zdroje uvnitř Gazy však do Káhiry přinesly mnohem znepokojivější obraz, což vedlo Egypt a Spojené arabské emiráty k tomu, aby Izrael upozornily na možnost, že se chystá něco nebývalého. „To, že Kámil odletěl do Izraele,“ řekl mi egyptský úředník o hodinové návštěvě ze září 2023, „znamenalo, že sám Sísí cítil: Musíš tam jet a říct jim to sám.“

Pozornost izraelské vlády se však upínala jinam. Země se nacházela v zajetí nejhlubší domácí krize za poslední desetiletí. Izrael již měsíce pohlcovaly Netanjahuovy snahy o reformu soudního systému – ústavní konflikt, proti němuž protestovaly statisíce lidí a který způsobil hluboký rozkol v armádě i ve společnosti.

A nárůst izraelsko-palestinského násilí na Západním břehu už před říjnem učinil z roku 2023 pro palestinské obyvatele Západního břehu nejkrvavější rok za poslední desetiletí – přičemž k výbušné atmosféře přispívaly izraelské vojenské razie, palestinské útoky i násilí ze strany osadníků. Izrael na toto území nasadil značné množství vojenského personálu a prostředků. Představitelé Bidenovy administrativy se snažili napětí na Západním břehu zmírnit, zatímco ostatní mezinárodní a regionální vyjednavači se soustředili na Gazu.

V roce 2007, kdy se kontroly nad Gazou chopil Hamás, zavedl Izrael komplexní pozemní, námořní a vzdušnou blokádu tohoto území a od stejné doby jsou přísně omezeny i přechody hranice mezi Egyptem a Gazou v Rafahu – 2,1 milionu Palestinců žijících na území o rozloze 365 kilometrů čtverečních prakticky ztratilo svobodu pohybu. Izrael a Hamás tam naposledy vedly válku v květnu 2021 a tento jedenáctidenní konflikt skončil příměřím, o které se mimo jiné zasloužil právě Abbás Kámil.

Mezinárodní pozorovatelé zachytili signály, že se situace uvnitř Gazy mění. Jak mi sdělil jeden vyjednavač v regionu, již dlouho před létem 2023 jeho kontakty hlásily, že se „něco chystá“, ačkoli podrobnosti byly nejasné a signály matoucí. V srpnu se napětí v Gaze zřetelně vyostřilo, částečně proto, že Katar zmrazil dodávky egyptského paliva, které do Gazy posílal od roku 2021. Hamás palivo dále prodával a výtěžek používal na výplaty zaměstnanců veřejného sektoru, což byl klíčový mechanismus, díky němuž si udržoval kontrolu v Pásmu.

Hamás kvůli zpožděné pomoci z Kataru i kvůli dalším přetrvávajícím sporům, například ohledně izraelského zacházení s palestinskými vězni, vyzval k demonstracím v Erezu, hraničním přechodu mezi Izraelem a Gazou. Tento přechod je hlavní pěší bránou mezi oběma státy a je obzvláště důležitý pro Palestince pendlující za prací. Povolení k práci v Izraeli mělo přibližně 18 tisíc obyvatel Gazy.

Izrael na protesty v polovině září reagoval uzavřením přechodu. A poté, jak mi řekl jeden z vyjednavačů, „se eskalace výrazně urychlila“. Arabský zpravodajský server Rai al-Youm s odvoláním na palestinské zdroje 26. září informoval, že hnutí Hamás sdělilo egyptské vládě, že kvůli uzavření přechodu Erez dojde v Gaze k eskalaci napětí. Téhož dne odletělo Kámilovo letadlo do Izraele.

Vyjednavači z Egypta, Kataru a Organizace spojených národů se snažili udržet klid. Představitelé Hamásu reagovali tím, co jeden z vyjednavačů popsal jako rozsáhlý „seznam požadavků“, včetně většího počtu povolení k práci v Izraeli a obnovení dohody s Katarem ohledně výše zmíněného dovozu paliva, z jehož prodeje Hamás platil mzdy státních zaměstnanců. Jednání na konci září dospělo k dohodě, že Hamás stáhne demonstranty od hraničního plotu a pokusí se zmírnit napětí, zatímco Izrael opět otevře hraniční přechod Erez, dá souhlas k obnovení dodávek zdravotnického materiálu do Gazy a zváží zvýšení počtu pracovních povolení.

Situace však zůstala napjatá. Dne 27. září, deset dní před útokem, opustil Gazu zvláštní vyslanec OSN pro mírový proces na Blízkém východě Tor Wennesland s varovným prohlášením na sociální síti X: „Situace uvnitř Pásma je zoufalá a musíme zabránit dalšímu konfliktu, který bude mít pro všechny závažné důsledky.“ O den později se zdálo, že se nová dohoda začíná uvádět do praxe: evropští diplomaté, kteří navštívili Erez, sledovali, jak se pracovníci z Gazy hromadně vracejí do Izraele.

Podle vyjednavačů se však později ukázalo, že Hamás využíval rozhovory jako taktický manévr k získání času, zatímco dokončoval své plány na útok. Dokumenty, které Izrael zajistil v Gaze, odhalily, že Hamás považoval konflikt z roku 2021 za svůj triumf a v jeho důsledku začal plánovat operaci ohromujícího rozsahu. Podrobné memorandum ze srpna 2022, zřejmě vlastnoručně sepsané tehdejším vůdcem Hamásu v Gaze Jahjou Sinvárem, obsahovalo velkou část operačního plánu, který měla skupina provést v následujícím roce. Zatímco se mezinárodní zprostředkovatelé soustředili na otázky pracovních povolení a dodávek paliva – v domnění, že by to mohlo zklidnit situaci –, Hamás neúnavně pokračoval v přípravách na masivní útok. Američtí a izraelští vojenští analytici mi sdělili, že si Izrael špatně vyložil záměry Hamásu a dospěl k závěru, že o vojenskou konfrontaci nemá zájem.

Šéf CIA nebyl informován

Kámilovy návštěvy Izraele jsou vzácné. Jeho poslední známé cesty se uskutečnily v květnu a srpnu 2021, po válce mezi Izraelem a Hamásem v tom samém roce. Po Kámilově návštěvě v září 2023 Egypt Izrael nadále varoval, a to ještě dva dny před útokem – jak uvádějí američtí, egyptští a izraelští představitelé, kteří měli přímé informace o této komunikaci. Podle zasvěcených Američanů a Izraelců není jasné, nakolik bylo možné vyložit si Kámilovo sdělení jako předpověď bezprecedentního útoku, který následoval. Většina varování, která Izrael v roce 2023 obdržel, neobsahovala žádné datum, cíl ani způsob útoku. Byla však častá a vytrvalá.

Přibližně ve stejnou dobu obdržel Netanjahu telefonát od prezidenta ibn Zájida – jeho Spojené arabské emiráty normalizovaly vztahy s Izraelem o tři roky dříve. Během hovoru se ibn Zájid údajně snažil sdělit svou domněnku, že Sinvár plánuje velký útok. A stejně jako Kámil naléhal na Netanjahua, aby vůči Gaze učinil ekonomické ústupky. Jak mi však sdělili dva arabští představitelé obeznámení s tímto hovorem, Netanjahu k těmto výzvám zůstal netečný.

Vyjednavači OSN, američtí úředníci a mezinárodní organizace vnímali, že napětí v Gaze je mimořádně vysoké, ale neměli povědomí o žádných konkrétních plánech útoku. Dne 28. září vydala CIA interní zprávu o možné eskalaci v Gaze ze strany Hamásu, založenou údajně zčásti na informacích zahraničních zpravodajských služeb. Američtí úředníci mi sdělili, že zpráva popisovala možnost několikadenního ostřelování Izraele raketami Hamásu. Druhá zpráva, datovaná 5. října, byla spíše analytická a neodhalovala žádné nové informace. Ani jedna z nich nezaznamenala přípravy na koordinovaný, víceúrovňový útok, jaký Hamás provedl o dva dny později.

Taktéž 5. října do Izraele dorazilo nové varování z Egypta – zdůraznilo obavy, že situace je neudržitelná, ale neobsahovalo žádné konkrétní datum ani způsob provedení útoku. Podle zasvěcených úředníků však jeho možnost předkládalo s velkou naléhavostí. Egypt toto své hodnocení situace sdílel s několika dalšími státy v regionu, včetně Saúdské Arábie, což mi potvrdil vysoký představitel arabského státu v Perském zálivu. Také šéf jordánské rozvědky podle arabských zdrojů sdělil svým izraelským protějškům obavy, že situace se stala potenciálně výbušnou, zejména na Západním břehu, a je třeba ji rychle řešit. (Mluvčí jordánské vlády a rozvědky na žádost o komentář nereagovali.)

Úředníci z Bidenovy administrativy mi sdělili, že ani Egypt, ani Spojené arabské emiráty s nimi před 7. říjnem taková varování nesdílely. Američtí, egyptští, arabští a izraelští úředníci mi uvedli řadu důvodů: podle některých byla varování příliš vágní na to, aby ospravedlnila jejich sdílení s USA, podle jiných bylo na Netanjahuově vládě, aby se o tyto poznatky podělila s Washingtonem. (Američtí představitelé, s nimiž jsem hovořila, toto vysvětlení odmítli a naznačili, že pokud by Egypt nebo Abú Dhabí měly pro Izrael naléhavé varování, tak by se o něm měl Washington dozvědět přímo od nich.)

Až několik měsíců po útoku Hamásu byl ředitel CIA William Burns téměř mimochodem informován jak o Kámilově návštěvě Izraele, tak o ibn Zájidově telefonátu. Podle amerických, izraelských a arabských představitelů mu nebyly sděleny podrobnosti jejich kontaktů.

Dva dny po útoku, když Izrael bilancoval tragédii a zahájil vojenskou operaci v Gaze, Netanjahuův úřad odmítl informace novinářů o Kámilově, respektive egyptském varování. „Premiér od sestavení vlády (izraelského kabinetu v prosinci 2022 – pozn. red.) s šéfem egyptské rozvědky nemluvil ani se s ním nesetkal, a to ani přímo, ani nepřímo,“ uvedla jeho kancelář na síti X. Rozdíl mezi přímým kontaktem a informacemi předanými prostřednictvím poradců a dalších úředníků se však stal ústředním bodem debaty o tom, zda Izrael mohl pro rozpoznání a předvídání hrozby udělat více.

Tehdejší předseda výboru pro zahraniční věci Sněmovny reprezentantů USA Michael McCaul po utajeném briefingu pro zákonodárce 11. října sdělil novinářům, že „víme, že Egypt varoval Izraelce tři dny předem, že by k něčemu takovému mohlo dojít. Nechci se příliš zabývat utajenými informacemi, ale varování bylo doručeno. Myslím, že otázkou je, na jaké úrovni.“ (McCaul nereagoval na mé opakované pokusy o debatu o jeho komentářích.)

Kdyby Netanjahua vzbudili

V následujících měsících hovořili izraelští představitelé při výkladu signálů přicházejících z Gazy o širším selhání. V uniklých nahrávkách briefingů pro pozůstalé rodiny a obyvatele napadených obcí, které získala izraelská stanice Keshet 12, popsal tehdejší náčelník generálního štábu Izraelských obranných sil Herci Halevi vojenské vedení jako „ukolébané k spánku“. V další uniklé nahrávce Halevi sdělil předsedům místních rad, že před útokem 7. října se domníval, že hranice s Gazou „vyžaduje pozornost až jako poslední“.

Halevi rezignoval na svou funkci v březnu 2025 a v červnu téhož roku pod tlakem kvůli selháním zpravodajských služeb odstoupil i šéf izraelské bezpečnostní služby Šin bet Ronen Bar. Předseda Netanjahuovy bezpečnostní rady Hanegbi byl nahrazen v říjnu 2025. A Kámil, který opustil egyptskou zpravodajskou službu v říjnu 2024, je nyní poradcem a zvláštním vyslancem prezidenta Sísího.

Po útocích ze 7. října zahájil Izrael v Gaze drtivou odvetnou akci, později otevřel vojenskou frontu proti libanonskému Hizballáhu a letos zahájil válku v Íránu. Nelze s jistotou říci, co by se stalo, kdyby byla varování Kámila a dalších vyslyšena. Víme ale, že takto útoky zaskočily izraelské bezpečnostní služby nepřipravené. Záložní síly nebyly okamžitě k dispozici, a tak byly napadené kibucy od 6.30 ráno, kdy útok začal, až do 13.30, kdy dorazily významné posily izraelské armády, bráněny převážně místními, jen lehce ozbrojenými civilními dobrovolnickými silami.

Netanjahu minulý měsíc ve videoklipu natočeném v rámci předvolební kampaně uvedl, že ho izraelští bezpečnostní činitelé ráno 7. října hned nevzbudili. „V období před říjnem bylo tolik varovných signálů, tolik náznaků, že útok je na spadnutí,“ řekl Netanjahu, aniž by uvedl konkrétní podrobnosti. „Kdyby mě vzbudili, všechno by vypadalo jinak. To je příběh 7. října – to je ten příběh.“

Dnes je Gaza stále v troskách a násilí pokračuje – navzdory snahám vlád Joea Bidena a Donalda Trumpa o příměří. Dubnová analýza OSN, Světové banky a Evropské unie odhadla, že na obnovu a rekonstrukci Gazy bude v příštím desetiletí zapotřebí 71,4 miliardy dolarů. Velká většina obyvatel Gazy je vysídlena ze svých domovů. Zároveň trauma ze 7. října přetrvává i u Izraelců. Pozůstalí nadále hledají odpovědi na to, jak se Hamásu podařilo provést ničivý útok, který jejich vládu tak nebývale zaskočil.

Na tomto článku se podílel Jack Rodriquez-Vars.

© 2026 The Atlantic Media Co., as first published in The Atlantic Magazine or on theatlantic.com (as applicable).