0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Z nového čísla7. 1. 20122 minuty

Torontský mirákl

Josef Škvorecký a Zdena Salivarová dokázali zdánlivě nemožné. Na dvacet let přesunuli centrum české literatury z Prahy do Toronta a v podstatě českou knihu zachránili před kómatem. Jejich nakladatelství Sixty-Eight Publishers je příkladem toho, že na velký čin někdy stačí odvaha, malý byt a telefon.

„Nikdo neudělal za posledních dvacet let pro českou zemi víc než vy dva,“ napsal Milan Kundera Josefu Škvoreckému a Zdeně Salivarové. • Autor: Dagmar Hochová

Smrt Josefa Škvoreckého posiluje pocit prázdna. Po Věře Jirousové, Jiřím Dienstbierovi, Ivanu M. Jirousovi, Jiřím Grušovi a Václavu Havlovi odešla v krátké době další klíčová osobnost, která dokázala změnit zdejší kulturu a společnost k lepšímu. Coby autor románů Zbabělci, Mirákl nebo Příběh inženýra lidských duší formoval Škvorecký životní pocit Československa 50. a 60. let, jako překladatel k nám uvedl moderní americkou literaturu. 

A byl to právě pocit prázdna, mnohem většího než dnešní smutek z odchodu jedné generace, který Škvoreckého přivedl k další životní roli. V roce 1971, tisíc kilometrů od čerstvě normalizované Prahy, se během jedné prosincové noci zrodila myšlenka, díky níž česká literatura přežila husákovské období zmaru. 

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Ukecala mě

Josefu Škvoreckému chybělo jen pár let do 50. narozenin, a když roku 1969 spolu se svou ženou Zdenou Salivarovou přistával na letišti v Torontu, nepomýšlel ještě na emigraci. Za zády sice nechával okupovanou a stále méně svobodnou Prahu, právě v ní se ale prosadil jako spisovatel, respektovaný překladatel a svobodomyslný intelektuál, jehož román Zbabělci rozzuřil komunistické cenzory k nepříčetnosti. Výlet do Kanady byl pro něj splněním dávného snu. Torontská univerzita mu nabídla stipendium, měl přednášet o českém divadle a filmu. Zůstat tu ale natrvalo nechtěl. Až když mu komunistický režim odmítl prodloužit výjezdní doložku, bylo jasné, že si musí vybrat. 

Škvorecký, který už z Československa vedl čilou korespondenci s americkými literáty, se na Torontské univerzitě brzy uchytil a dotáhl svou kariéru univerzitního učitele až k řádné profesuře. Na rozdíl od svého manžela Zdena Salivarová první dva roky trpěla nejistotou. Doma uspěla s velmi dobrou prvotinou Pánská jízda, ale v Kanadě neměla práci, neuměla anglicky a na nové prostředí si tak zvykala jen obtížně. Přesto to byla ona, kdo se uprostřed prosincové noci roku 1971 probudil s nápadem, který měl oběma určit život na dalších dvacet let. „Vydáme si to sami,“ oznamovala rozespalému manželovi. 

Celý článek čtěte v čísle 2/2012, které vychází v pondělí.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].