Fukušima jako druhý Černobyl

Historici a filozofové zamýšlející se nad úlohou osobnosti v dějinách mají nový materiál ke studiu: události, které následovaly po fukušimské jaderné havárii, k níž došlo loni 11. března. Nezávislé šetření nyní potvrdilo, že nebýt odvahy a rozhodnosti několika lidí, mohla elektrárna způsobit katastrofu, která by mnohokrát zastínila Černobyl a z 200 kilometrů vzdáleného Tokia by učinila město duchů.

Za to, že k tomu nedošlo, vděčí Japonsko mimo jiné řediteli elektrárny Masao Jošidovi. V prvních dnech po havárii odmítá své lidi evakuovat a čelí téměř beznadějné situaci: v elektrárně nejde proud, všude se válejí trosky po zemětřesení, betonové struktury jsou narušeny a hrozí, že se lidé či technika náhle propadnou do podzemí. Nouzové chlazení reaktorů postupně selhává a není jasné, co přesně se odehrává v jejich nitru. Exploze vodíku již rozmetala střechu prvního bloku a panují oprávněné obavy z dalších výbuchů. Jošidovi lidé se snaží pomocí požárních aut vytvořit improvizovaný systém, který by do reaktorů hnal mořskou vodu a tím je chladil. Na vlastní zodpovědnost přitom ignorují rozporuplné instrukce z vyšších míst. Pracují bez odpočinku, často potmě, v prostředí, ve kterém rychle stoupá radioaktivita.

Hlubší pohled do zákulisí tehdejších událostí nabídl koncem února nezávislý think tank zvaný Nadace iniciativy pro obnovu Japonska (Rebuild Japan Initiative Foundation). Tým třiceti profesorů, právníků a novinářů hovořil během půlročního projektu s více než 300 odpovědnými činiteli – pracovníky jaderného průmyslu i státní správy včetně tehdejšího premiéra Naota Kana. Závěrečná zpráva z vyšetřování mimo jiné ukazuje chaos, který po havárii zavládl, dokládá, že neexistovaly nacvičené postupy, jak situaci řešit, a také nekompetenci úředníků jaderného dozoru a nezodpovědnost firmy TEPCO, vlastníka Fukušimy, jež chtěla své lidi z havarované elektrárny stáhnout.