Jednotné přijímačky: velké kladivo, jež snadno padne vedle

Ministr školství v pondělí oznámil, jak budou vypadat jednotné přijímacích zkoušky na střední školy. Půjde o testy z matematiky a češtiny, administrovat je bude CERMAT; pokusně je ministerstvo spustí už příští rok, ostrý provoz se čeká od roku 2016. Tři čtvrtiny ředitelů středních škol je pro, u základek souhlasí skoro všichni (94%). Proč to přesto není dobrý nápad, si můžete detailněji přečíst v jednom starším textu, ale shrnutí je stručné.

Pokud to opravdu bude tak, že stát zavede jednu zkoušku a podle toho, jak jste v ní uspěli, budete smět jít na gymnázium, průmyslovku nebo učňák, půjde o tak silný nástroj rozhodující o životě dětí, že se školy soustředí hlavně na úspěch u nich. Kompetence, vzdělávací programy, schopnost řešit problémy reálného života? Zapomeňte! Pro zřizovatele i rodiče bude podstatné jediné, výsledky jednotného testu z matematiky a češtiny. K tomu bude směřovat všechna snaha škol.

Proč se něco takového dělá, když sám ministr školství z velmi podobných důvodů odmítl zavedení plošných testů v devátých třídách a tohle riziko je mezi odbornou veřejností dávno známé a mnohokrát potvrzené? Nejčastěji uváděné důvody jsou tři. Zaprvé. Kvalita základních škol je velmi různá, často nízká a je třeba ji zlepšit. Zadruhé. Máme moc absolventů škol, kteří pak nenajdou práci. Proto je třeba část z nich poslat pomocí jednotných přijímaček na učiliště. Zatřetí. Děti se dostávají na školy bez toho, aby prokázaly, co umí, a tak nechtějí v osmé a deváte třídě základky nic dělat.

Odpovědi jsou také stručné. Zaprvé: že kvalitu škol nelze zlepšit závěrečnou zkouškou, nejpřesvědčivěji dokázala státní maturita. Byť i do ní zpočátku učitelská veřejnost vkládala velké naděje. Zadruhé: čísla o nezaměstnanost absolventů říkají něco zcela jiného než ministr školství. Dlouhodobě nejhůř jsou na tom právě absolventi učilišť. Zatřetí: pokud v nějaké škole děti pracují opravdu jen kvůli známkám, zkouškám a přijetí na průmku či gympl, tak nejspíš ona škola něco zanedbala už na prvním stupni. Že musíme při vzdělávání usilovat o vnitřní motivaci (chápu, proč věci dělám) namísto té vnější (známky, peníze), to stojí v každé pedagogické publikaci nejpozději na druhé straně.

Ale rozumím, tohle je poněkud hraběcí rada. Realita je taková, že velká část dětí v devítce prostě zleniví, navíc ministr se pro zavedení jednotných přijímaček už rozhodl, takže jde spíš o to, aby škodily co nejméně. Rozhodovat bude právě míra jednotnosti. Zatím to vypadá, že ministerstvo nařídí zřizovatelům středních škol, což jsou kraje, církve i soukromníci, používat jednotné státní testy. Podstatné ale bude, jakou váhu při přijímacím řízení jim budou muset školy přikládat. Třicet, šedesát, devadesát procent?

Ministr uvedl, že ředitelé budou moci státní test doplnit pohovorem, vlastní zkouškou, zohlednit motivaci uchazeče i to, co dělal mimo školu. Stát stanoví laťku v matematice a čestině. Kdo ji nepřeskočí, na maturitní studium nemůže. O dalším rozhodnou školy samy. Rozhodně je to lepší, než kdyby výsledek u státních přijímaček fakticky rozřadil děti ke studiu na různých typech škol a na jejich ředitelích bylo jen to, aby to respektovali a vykonali.

Máme zhruba rok na to, abychom zjistili detaily o tom, jak budou jednotné přijímačky fungovat. Šance, že něco zlepší, je malá, rizika jsou velká. Není moc nástrojů, které umí efektivně torpédovat pozitivní změny, o které v posledních letech ve vzdělávání usilujeme. Jednotné přijímačky, které by se změnily ve státní chomout, by tohle dokázaly spolehlivě.