Můžeme se stát generací změny

Otevřel jste si ve čtrnácti vlastní galerii. To jste byl tak vyzrálý, nebo kde se to ve vás vzalo?

Určitě jsem se necítil být dál než většina vrstevníků, spíš jsem měl výhodu v domácím zázemí. Rodiče mě odmala seznamovali s uměním prezentovaným v neoficiálních prostorech, třeba u nás ve Strašnicích byl ve staré škole festival 4+4 dny v pohybu – a ten byl pro mě zásadním impulzem. Viděl jsem, že se v tehdy ještě neopraveném, nevyužívaném prostoru dá dělat umění, ke kterému mě to vždycky pudově táhlo. Když jsem z výstavy odcházel, řekl jsem si, že by se něco podobného dalo dělat i u nás vedle baráku v průchodu, který vede na Kubánské náměstí. Sám jsem už něco vlastního tvořil a rozhodl jsem se propojit s dalšími lidmi podobného věku. A dodnes v Galerii Podchod vystavujeme převážně středoškoláky v kombinaci se studujícími nebo i vystudovanými, aby tu fungoval mezigenerační dialog.

Proč jste si k prezentaci své tvorby nevybral už fungující galerii?

Protože jsem neznal žádnou, která by chtěla vystavovat lidi ze středních škol. Dodnes to podle mě nikdo nedělá, leda nějaká kavárna. Galerie Podchod dává prostor lidem, kteří dělají fakt dobrý věci, jenom ještě nejsou uznaní studiem nebo věkem.