Všem zločincům stejným metrem

Dvacet pět let vězení – takový rozsudek si 16. září vyslechl bývalý kosovský prezident a někdejší velitel kosovské osvobozenecké armády UÇK Hashim Thaçi u soudu v Haagu. Spolu se třemi dalšími představiteli UÇK byl podle soudu odpovědný za válečné zločiny včetně vražd, mučení a nezákonného zadržování odpůrců UÇK. Rozhodnutí okamžitě odmítl kosovský premiér Albin Kurti, který jej označil za nepřijatelnou nespravedlnost. Premiér Albánie Edi Rama verdikt doprovodil jediným slovem: „hanba“. Ulice Prištiny zaplnily tisíce rozzlobených kosovských Albánců. Část demonstrantů zamířila i před sídlo EULEX, unijní mise pro právní stát, na kterou házeli kameny a lahve; zasahovat musela policie.

Nepravomocný rozsudek nad Thaçim a dalšími muži, kteří jsou od roku 2020 ve vazbě, padl jen několik dní poté, co se tisíce lidí v Bělehradě zúčastnily pohřbu Ratka Mladiće – srbského válečného zločince odsouzeného mimo jiné za genocidu ve Srebrenici, při níž jeho vojáci v roce 1995 zavraždili přes 8000 lidí. Účast na pohřbu a přítomnost srbských představitelů ostře odsoudili představitelé EU. Ursula von der Leyen označila záběry za šokující a uvedla, že glorifikace válečného zločince odporuje hodnotám EU. Své pohoršení zmínila i ve zprávě o stavu Unie 16. září. V případě Thaçiho byla reakce Bruselu výrazně méně hlasitá. Komisařka pro rozšíření Marta Kos uvedla, že rozhodnutí soudu je třeba respektovat. EU také vyzvala k umírněnosti a ochraně obětí a svědků.

Proti Thaçimu a ostatním hovoří podle soudu jasné důkazy – za války v Kosovu mučili a zabíjeli své oponenty, včetně Albánců. Mezi oběťmi byli i členové Demokratické ligy Kosova (LDK), která usilovala o mírové odtržení od Miloševićovy Jugoslávie. Nutno zdůraznit, že jugoslávské, přesněji srbské síly páchaly v Kosovu rozsáhlé etnické čistky a za jejich zločiny byli konkrétní představitelé státu a armády odsouzeni Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii. NATO pak v roce 1999 ve snaze ukončit srbské vraždění v Kosovu zahájilo téměř osmdesátidenní bombardování Jugoslávie, při němž zemřely stovky lidí. Po stažení jugoslávských sil pak v důsledku násilí ze strany kosovských Albánců uprchly ze svých kosovských domovů či z nich byly vyhnány také desetitisíce Srbů a Romů. Podle UNHCR jich do konce roku odešlo kolem 200 tisíc.

Kosovo se nakonec v roce 2008 osamostatnilo, Bělehrad jeho nezávislost nikdy neuznal, ale téměř všechny státy EU Kosovo uznávají. Reakce na rozsudek nad někdejším politickým a vojenským vedením UÇK ovšem ukazuje, že ani Kosovo, na Západě vnímané především jako oběť srbského útlaku, se dosud nedokázalo vyrovnat s vlastní problematickou stránkou historie. Citované výroky Kurtiho a Ramy lze číst jako snahu zalíbit se domácímu publiku. Pozoruhodné je i stanovisko LDK, jejíž členové patřili mezi oběti zločinů UÇK: místo přivítání rozsudku nad ním vyjádřila „hluboké znepokojení“ a zdůraznila historickou roli UÇK při osvobození Kosova.