V posledních letech je dost smutné být městským liberálem v Evropě. Jedna země za druhou padá do rukou populistů a krajní pravice. Další volby, další vítězství člověka, který chce vystoupit z EU, zavřít hranice migrantům, přestat podporovat Ukrajinu, nakupovat plyn z Ruska, různě omezovat život sexuálních menšin. Generace evropských mileniálů, do níž patřím i já, vyrostla v době, která slibovala svobodu, přátelství mezi zeměmi a klid pro ty, již o něj usilují. Místo toho sledujeme, jak se kontinent vrací k relativizaci fašismu – a všichni si na to zvykají.
Když v roce 2023 vyhrál volby v Nizozemsku krajně pravicový elegán Geert Wilders, byl to šok. Když se letos čekalo, že vyhraje znovu, už to nikoho moc nevzrušovalo. Jen další normální volební den v Evropě. A pak se stalo něco nečekaného: Wilders skončil těsně druhý, hlavně ale ztratil jedenáct křesel – nejvíc ze všech. A o vítězství se dělí s liberální stranou D66 vedenou Robem Jettenem. Oba mají shodně 26 mandátů, oba tedy mohou zkusit sestavit vládu.
Nová města
Plány Wilderse už známe z minulé vlády. Vydržel v ní jen necelý rok, kdy byl kabinet hlavně kvůli němu neschopný na čemkoli se dohodnout. To vedlo k pádu popularity, Wilders si proto našel záminku k odchodu: navrhl nesmírně přísné protiimigrační zákony, které by v právním státě ani nemohly projít. Nebyl z toho zdrcený – v opozici je kariérnímu politikovi dobře, strávil v ní mnoho let.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
