Síkela vs. Křetínský

Tak světácký výpad jsme v českém mediálním prostoru ještě neviděli. Ministr průmyslu Jozef Síkela, známý svojí výbornou znalostí cizích jazyků a suverénním pohybem v evropských politických a podnikatelských kruzích, poskytl rozhovor britskému listu Financial Times a postěžoval si na to, jak miliardář podnikající hlavně v energetice Daniel Křetínský zneužívá svoje média k útokům na byznysové konkurenty. „Zajímalo by mě, jestli by se stejným způsobem choval i v jiných zemích, kde podniká a vlastní média,“ prohlásil Síkela. A nemělo by být pochyb o tom, že taková reklama v novinách, které čte evropská podnikatelská elita, Křetínského – muže usilujícího ze všech sil vstoupit do jejích řad – bolestivě zasáhne.

O co přesně jde? Síkela je pravidelným předmětem zájmu deníku Blesk vlastněného právě Křetínským a zjevné je to hlavně poslední měsíc, kdy v Blesku začaly vycházet desítky textů a velké titulky jako: „Okradou v tichosti stát o 33 miliard?“ nebo „Drastické zdražení plynu?!“.

V hlavní roli této mediální aktivity je právě Síkela a jeho záměr koupit pro stát firmu NET4GAS a její strategické plynovody spojující Česko se sousedními zeměmi. A zřejmě není těžké přijít na důvod. O koupi NET4GAS měl totiž velký zájem i majitel Blesku a nelibě nesl, že ho česká vláda, motivovaná nedávnou ruskou energetickou krizí, jednoduše přeplatila.

Je zjevné, že Křetínský využívá svoje noviny nejen k podpoře svého podnikání, ale i k pomstě vládnímu politikovi, který se mu postavil do cesty, když se staral o obranu občanů proti nečekaně vysokým cenám plynu v budoucnu. „Jednám v nejlepším zájmu českých občanů. A nejlepší zájem země nemusí být nutně to samé co nejlepší zájem miliardářů,“ prohlásil Síkela ve Financial Times.

Právě tohle je příběh, který na Západě leckoho zajímá, protože Křetínský se tam už do značné míry stal součástí jejich radostí a starostí. Jak nedávno popsaly Hospodářské noviny, jeho velké akvizice ve Francii vyvrcholily nejen koupí domu v ulici, kde stojí i Elysejský palác, ale i záměrem koupit známou francouzskou IT společnost Atos, což ho může vynést mezi největší zaměstnavatele ve Francii. Dříve vlastnil i deník Le Monde (nedávno svůj podíl prodal) a list Financial Times píše o zájmu koupit ve Velké Británii tamní konzervativní list The Daily Telegraph.

Mluvčí hlavní Křetínského firmy EPH sice popřeli, že by používal Blesk proti Síkelovi, britské novináře ale přesto případ zaujal natolik, že mu věnovali pozornost. Jakékoli zasahování do redakční politiky ze strany majitele je v prestižních listech velmi citlivá věc a Křetínský se bude této nálepky na Západě těžko zbavovat.

Nás by ale mělo zajímat především to, jak majitel Blesku, Reflexu, Sportu a řady dalších titulů používá své noviny tady. Z agresivního psaní o Síkelovi a plynu v novinách, které nejraději řeší rozvody celebrit, přitom snaha majitele ovlivňovat politiku k osobním podnikatelským záměrům čouhá jako sláma z bot. Blesk není Le Monde, Strakova akademie není Elysejský palác a hrát tady – daleko od velkého světa – tvrdě mimo pravidla Křetínskému nemusí připadat jako špatný nápad. To, že z něj Síkela dokázal udělat událost i v Paříži a v Londýně, možná majitele EPH do budoucna donutí více přemýšlet nad redakční politikou novin, které si koupil.