V noci z 25. na 26. září roku 1983 panoval na sovětské vojenské základně Serpuchov-15 klid. Účelem tajné stanice v podzemním bunkru nedaleko od Moskvy bylo vyhodnocovat riziko jaderného útoku ze strany NATO – a v případě, že by k němu došlo, okamžitě informovat velení armády, aby měl Sovětský svaz dostatek času k odvetnému úderu. Čtyři minuty po půlnoci se ale na velitelství náhle rozezněl alarm ohlašující útok a počítačový systém sbírající informace z radarů ukazoval, že z USA na SSSR letí pět mezikontinentálních raket.
Tu noc na základně velel podplukovník Stanislav Petrov. Předpis mu velel na přístrojích zkontrolovat, zda se nejedná o falešný poplach, a v opačném případě útok hned hlásit nadřízeným v Moskvě, aby ještě před dopadem nepřátelských hlavic stihli odpálit vlastní. „Trvalo by méně než půl hodiny, než by rakety dorazily na naše území. A já musel velení nechat dostatek času k odvetnému útoku,“ vzpomínal později na osudnou noc.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
