To, co zůstává navždy
Hvězda amerického nezávislého filmu Richard Linklater vzpomíná na dětství v době, kdy se létalo do vesmíru
V roce 1969 NASA postavila lunární modul pro přistání na Měsíci – omylem až příliš malý na to, aby se do něj vešel kosmonaut Neil Armstrong. Bylo tedy potřeba najít kluka, který má dobré známky z tělocviku i vědy, vydržel by trénink astronautů a modul za dospělé vyzkoušel. Zrodila se supertajná mise Apollo 10 a ½. To není začátek konspirační teorie o letech do vesmíru, kterou by radostně rozvíjely excentrické postavy raných filmů amerického režiséra Richarda Linklatera, ale fantazie desetiletého kluka z texaského Houstonu v Linklaterově nejnovějším snímku, animovaném Apollo 10 a ½: Dítě kosmického věku, který je k vidění od začátku dubna na Netflixu. Jedna z vůdčích osobností americké nezávislé scény se v něm vrací do svého vlastního dětství a vypráví o tom, jaké to bylo vyrůstat s NASA, vesmírnými lety a sny o skvělé budoucnosti na dosah za plotem. Staví k sobě dvě věci podobně epických rozměrů – vnitřní svět dětství a úsilí dobýt svět vnější. Téma ani formát animovaného filmu by neměly nikoho mást: Linklater nenatočil film pro děti, ale film o chuti, vůni, zvucích a emoci dětství jako neopakovatelného momentu existence chycené ve vzpomínkách.
V jeho případě navíc i vzpomínkách na Ameriku šedesátých let plnou idealismu, rozrůstajících se předměstí a vzrušující popkultury, v jejímž centru stála televize s pořady jako Star Trek…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
