Astru nechci, pane doktore

Do velké prosvětlené místnosti vchází starší elegantní dáma v klobouku a hned u dveří se jí ujímají tři mladé dívky. Když v počítači najdou její jméno, pošlou ji do jednoho ze zářivě bílých umakartových boxů, kde ji zdravotní sestra usadí na židli, vyhrne jí rukáv a vpíchne jí do paže dávku vakcíny proti nemoci covid-19 od společnosti Pfizer. Na druhé straně boxu je čekárna, kde si paní půl hodiny posedí při poslechu relaxační hudby a pak odejde domů.

Prosklená budova v centru Liberce je čerstvě otevřeným velkokapacitním očkovacím střediskem, které má pomoci zpomalit šíření smrtícího viru. Chlouba kraje má jedinou vadu na kráse – ačkoli by dokázala naočkovat až tisíc lidí za den, v poslední únorovou středu jich projde skrze boxy jen asi tři sta. Ve chvíli, kdy jsou nemocnice v celé zemi kvůli náporu covidových pacientů na hraně kolapsu a umírají v nich desítky lidí denně, by přitom země potřebovala, aby podobná centra jela naplno a očkovala hlavně ty nejzranitelnější. Proč se tedy v Liberci a v dalších podobných centrech po republice neočkuje víc?

Podle koordinátora očkování pro Liberecký kraj Vladimíra Richtera je problém v tom, že lidí, kteří by v těchto dnech měli přicházet nejvíce, chodí málo. Řeč je o lidech starších 80 let, kteří mají spolu se zdravotníky v této fázi očkování přednostní právo. Z celkem 17 tisíc občanů kraje v této věkové kategorii se ale téměř polovina do centrálního rezervačního systému vůbec nepřihlásila a nechat se očkovat přišla jen třetina –…