Lence Reinerové nejspíš už zůstane nálepka poslední německy píšící pražské spisovatelky. Zemřela v roce 2008 ve dvaadevadesáti letech; poslední roky jejího pestrého a pohnutého života evokuje autobiografická kniha její dcery Anny Fodorové nazvaná Lenka. Volba názvu má zřejmě sugerovat pohled s větší distancí, než by nabízelo vztahové označení matka, a zároveň neslibovat nezaujatý portrét. Útlá kniha totiž vskutku není portrétem spisovatelky, ale pokusem popsat odcházení a smrt blízké osoby – a zároveň provést inventuru složitých vztahů.
Kniha řeší především téma života pod vlivem autority, s níž se nelze poměřovat. Reinerová pocházela z česko-německo-židovské rodiny a holokaust se jí podařilo přežít díky anabázi přes francouzské uprchlické lágry, která ji zavedla až do Mexika. Byť byla bytostně levicového přesvědčení, ocitla se v éře stalinismu na rok a půl ve vězení. Její tvorba zůstala v českém prostředí v ústraní až do roku 1989, což pak kumulovalo veškerá vydání, veřejnou aktivitu i významná ocenění do posledních dvou desetiletí jejího života. Kniha líčí, jak nabitý život náhle narazí na limit věku a zdraví, kdy se matka, zvyklá postarat se o sebe a chovat se podle svého, najednou musí vyrovnávat s pocitem závislosti na péči druhých. Toto obecné a již dost známé téma je ale doplněno o jedinečný příběh: dcera postupně odhaluje, že jí matka po léta tajila existenci dalších příbuzných, kteří holokaust přežili.
Autorka to vykládá snahou vytěsnit minulost,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
