Dítě řve
Dítě řve. Podívám se na hodinky na mobilu a ten ostře zasvítí do tmy. Doufám, že už bude aspoň půl čtvrté. Ne, je půl jedné. Půl jedné! To znamená, že jsem zatím spala jen dvě hodiny. Jde tentokrát o řev č. 2, takže ne hlad, ale kolika. Řev je tentokrát urgentní, jako by dítě na nože brali. V. chrápe, řev dítěte ležícího mezi námi ho nevzbudil. Cpu dítěti do pusy dudlík, ale vůbec ho to nezajímá. Beru ho do náruče a cpu mu do pusy prso. Chtěl by sát, ale křeče v břiše mu to nedovolí. Houpu tělíčkem svíjejícím se v zavinovačce a zpívám nějakou neexistující píseň plnou neexistujících slov s poselstvím klidu a míru. Děje se opak, neklid a bouře. Vstávám a jdu bytem. U toho dál houpu. Do tmy na mě zírá pár očí, dál se ozývá pofňukávání. Střevní kolika pro nás zůstává tíživou realitou, přestože lidi mi říkají, že by ji už dítě v tomhle měsíci mít nemělo. Nevím, jak mu takový start do života vysvětlit. Dojdu až k oknu a dívám se do oken v ulici. Naproti úplně nahoře se svítí a tamhle má někdo zapnutou televizi, ale už zhasnuto. V dáli vidím další rozsvícené okno. Zvláštním způsobem mě to uklidňuje, i když ty ponocující neznám. Houpu a zpívám. Pak spící dítě velmi opatrně položím na gauč a v poloze skrčence si k němu lehnu. Natáhnu nohy a přikryju se, představuju si, že přikrývka je meruňková marmeláda a já se v ní můžu ztratit. Chvíli nebýt. Počítám ovce a modlím se ke všem svatým. Ptám se sama sebe, co jsem si to touhou mít dítě a jejím naplněním proboha způsobila. A jestli to…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
