Knihy z žánru sportovních biografií se do recenzních rubrik seriózních médií nedostávají právě často. Snad kvůli nedůvěře recenzentů k žánrové literatuře, možná však jde spíš o to, že prostě bývají tak trochu banální. Původní česká monografie Živý mýtus Roger Federer se ovšem z obvyklého caesarovského konceptu „přišel, viděl, zvítězil“ dalekosáhle vymyká. Při příležitosti nedávných čtyřicátin fenomenálního tenisty, který svým působením přesahuje sféru sportu, ji vydalo nakladatelství Prostor. Jejím autorem není sportovní novinář ani ghostwriter, jak bývá obvyklé, ale bývalý šéfredaktor kulturně-společenské revue Prostor Milan Hanuš.

Proč se autor zaměřující se na filozofii a archetypální psychologii rozhodne psát o Federerovi? Dobře, Hanuš je amatérský tenista a etymologie slova amatér prozrazuje, že dotyčný miluje to, co dělá. Hanuš má tenis rád, jde tu však o víc: sport nikdy není jen sport. Stačí o něm mluvit jinak, než je obvyklé, a ukáže se, že za banálním diskurzem vítězství, rekordů a prize money leží ještě jiná, obecnější sféra usilování, objevování sebe samého a vrůstání do světa. „Za všechno, co jsem se dozvěděl o morálce a povinnostech člověka, vděčím fotbalu,“ napsal například fotbalový brankář, jinak též držitel Nobelovy ceny za literaturu Albert Camus.

Bílý sport přirozeně spojuje etické a estetické – a jako takový ani on literatuře neunikl. Leckdo si vybaví slavné pasáže z Lolity Vladimira Nabokova nebo strhující…