Thalidomide Appeal
Phillipa Bradbourne, jedna z britských obětí thalidomidu. (1963) • Autor: PA Images via Getty Images

Thalidomid. Většině Čechů to jméno možná nic neřekne, ale na Západě zní podobně zlověstně jako třeba Titanic, Černobyl nebo Bhópál. Ostatně experti nedávno spočítali, že počtem zasažených obětí thalidomid tahle slavná neštěstí dalece předčí. Lék na zklidnění a ranní nevolnost, vyvinutý v polovině minulého století západoněmeckou farmaceutickou firmou Grünenthal a prodávaný v 79 zemích světa, stihl během pouhých čtyř let na trhu připravit o život možná až čtvrt milionu lidských zárodků, způsobit narození desítek tisíc dětí bez končetin a milionu dalších pacientů trvale poškodit nervy.

Češi měli štěstí, na východní straně železné opony se tahle pilulka neprodávala. Největší katastrofa dějin medicíny, jak bývá případ někdy přezdíván, se nás ale přesto týká. Otřásla důvěrou ve farmacii a zdravotnictví vůbec, takže pojem thalidomid dnes rádi skloňují odpůrci očkování proti covidu-19 coby varování, že narychlo vyvinutým vakcínám není radno věřit. Ale stejně tak jej připomínají i oficiální lékařské autority: coby důkaz, že se medicína dokázala poučit a vytvořit důvěryhodný systém testování léků.

Příběh jedovaté pilulky, který vyvrcholil právě před šedesáti lety, je zkrátka nejen tragický, ale i poučný a napínavý. Hemží se to v něm bývalými nacisty, pokusy na vězních koncentračních táborů, zkorumpovanou spravedlností a korporátní chamtivostí. Poslední nacistický zločin, jak zní další oblíbená přezdívka téhle tragédie, svědčí o tom, jak těžko se v našem světě hledá důvěra a spravedlnost – a jak se to občas nakonec podaří.

Lepší pilulka

„Proč brala thalidomid, jsem se matky nikdy nezeptal, ale je jasné, že to muselo být někdy počátkem třetího týdne po početí,“ přemýšlí německý filmový režisér a filantrop Niko von Glasow (60). „Téměř jistě nevěděla, že je těhotná.“ Na monitoru počítače, přes nějž on-line rozhovor mezi Prahou a Itálií, kde filmař momentálně žije, probíhá, je dobře vidět následek. Nikovy ruce končí v místě, kde má zdravý člověk lokty, a část prstů na nich chybí.

Důvodem přesného časového odhadu matčiny medikace je až zlověstná logika působení thalidomidu, kterou vědci postupně dokázali zmapovat. Dodnes se sice neví, jakým mechanismem chemická sloučenina poškozuje vyvíjející se plod (pravděpodobně „vypíná“ určité geny zodpovědné za růst končetin), zato je zjevný efekt načasování. Pokud těhotná žena zapila jedinou tabletu léku v určitý konkrétní den po početí, následkem bylo zákonité poškození očí, uší, rukou, nohou, mozku nebo vnitřních orgánů dítěte. Užila-li jich víc, postižení se sčítala. Tedy pokud se dítě vůbec narodilo, odborníci odhadují, že pět ze šesti „thalidomidových“ těhotenství skončilo potratem mrtvého plodu.

Německá farmaceutická firma Grünenthal svůj lék patentovala v roce 1954 a už o tři roky později se z něj stal komerční hit. Byla to doba nekomplikovaného nadšení z možností medicíny a po poválečném boomu antibiotik teď sílila poptávka po bezpečných sedativech. Již nějaký čas předepisované barbituráty skrývaly nemalé riziko předávkování a závislosti, zbrusu nový preparát na pultech byl naopak inzerován coby neviňátko – netoxický a nenávykový lék na zklidnění, lepší spánek nebo proti ranní nevolnosti, vhodný i pro těhotné a kojící ženy.

Na západoněmeckém trhu se žhavá novinka, prodávaná od roku 1957 v části spolkových zemí volně bez předpisu, brzy vyšvihla na druhou příčku nejprodávanějších léčiv hned po aspirinu. Užíval ji milion lidí a Grünenthal následně prodal licence na thalidomid do dvacítky evropských a šedesátky zámořských zemí. Trvalo pak do podzimu roku 1961 než sílící zprávy o tragických účincích vyvolaly skandál a výrobce stáhl „léčivo“ z prodeje.

Byla to doba nadšení z možností medicíny a rostla zejména poptávka po sedativech.

Tweetni to

Účet za zázračnou pilulkou klidu se sčítá dodnes, poslední odhady tvrdí, že počet potracených nebo mrtvě narozených dětí může celosvětově dosahovat až čtvrt milionu. Téměř polovina těch, která se narodila živá, se kvůli mnohočetnému postižení nedožila prvních narozenin. A dalších zhruba deset tisíc dětí pak čekal komplikovaný život bez končetin, často též s inkontinencí nebo špatně fungujícím srdcem. Dnes jich stále žije asi polovina, nejvíce v Německu, Británii, Kanadě a Austrálii.

1_obalka_R30
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům týdeníku Respekt.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením čísla nebo předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

I. Zadejte své údaje a zvolte způsob platby

Předplatné bude automaticky prodlužováno. Funkci můžete kdykoli zrušit.

Rychlá online platba

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Máte dotazy ohledně předplatného? Neváhejte nás kontaktovat na predplatne@economia.cz nebo +420 217 777 888 (každý pracovní den 
od 7.30 do 17.00, mimo pracovní dobu je k dispozici záznamník).

Platbu kartou i on-line platbu zabezpečuje
Uvedené ceny jsou včetně DPH.

1_obalka_R30
Odemkněte tento článek
Získáte přístup ke všem 40 článkům z tohoto vydání.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Petr Třešňák

redaktor

tresnak
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Od roku 1995 jich napsal/a 1555

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte