Ikonická slova z éteru

Zatímco ten den pochodovaly v Československu (již tři roky ovládaném komunisty) pod rudě vyzdobenými tribunami tisícihlavé davy v prvomájových průvodech s transparenty a hesly oslavujícími Stalina, Lenina a nerozborné přátelství se Sovětským svazem, éterem zněla ikonická slova: „Volá hlas svobodného Československa, rozhlasová stanice Svobodná Evropa,“ jež zahajovala po další desítky let pravidelné vysílání československé redakce této stanice.

O vysílání, které je neoddělitelnou součástí československých dějin, měl povědomí snad každý občan této země – ať už jej vnímal jako symbol svobody, či jako symbol nepřátelské propagandy. Zkušební provoz zahájilo v češtině a slovenštině 4. července 1950. Natáčelo se v mrakodrapu newyorského Empire State Building, záznamy pořadů pak putovaly letecky do Německa, kde jejich odvysílání zajišťoval krátkovlnný vysílač, umístěný na nákladním automobilu poblíž československých hranic.

První vysílání adresované československým občanům oznamovalo, že rozhlasovou stanici Svobodná Evropa spravuje soukromá skupina amerických občanů, sdružených v Národním výboru pro Svobodnou Evropu, a její snahou je „pomoci vám, občanům dobré vůle, kteří žijete za železnou oponou“. Zkušební vysílání trvalo zpočátku deset hodin týdně, obsahujících třicetiminutové zpravodajské relace s analytickými komentáři. V dalších měsících se formovala představa o celodenním a celotýdenním vysílání. V prosinci 1950 programový ředitel československého vysílání Pavel Tigrid…