Naděje jménem vakcína. První člověk na Západě byl očkován proti koronaviru

„Moje rada všem je, aby se nechali očkovat. Jestliže to zvládnu já ve svých devadesáti letech, tak vy to zvládnete také,“ vzkázala veřejnosti Margaret Keenan, očkovaná v úterý ráno v Británii proti nemoci covid-19 vakcínou konsorcia firem Pfizer a BioNTech. Seniorka se stala prvním člověkem, který dostal v západních zemích vakcínu proti koronaviru v rámci běžné očkovací kampaně, mimo programy klinických zkoušek. Vakcína jí otevírá možnost začít se po mnoha měsících opět vídat s rodinou. Do konce roku chce Británie naočkovat až čtyři miliony seniorů starších 80 let a také část zdravotníků a pracovníků domovů sociální péče. Při této příležitosti odemykáme následující text. Pokud podobné články oceňujete, chcete je číst pravidelně a podpořit nás zároveň v současné situaci, staňte se našimi předplatiteli:

Uğur Şahin bral riziko ničivé pandemie vždy velmi vážně. Před dvěma lety tento německý výzkumník a podnikatel v biotechnologiích na konferenci v Berlíně prohlásil, že kdyby se světem šířila vážná infekce, jeho firma by dokázala rychle vyvinout vakcínu pomocí nové, převratné genetické technologie. Nezdálo se ovšem možné ani pravděpodobné, že by kdy mohl svým slovům dostát. Şahinova společnost BioNTech byla v té době malý neznámý evropský startup. Žádnou vakcínou na zmiňovaném principu se nikdy neočkovalo. A slovní spojení covid-19 tehdy nikdo neznal.

Dnes patří Şahin a jeho žena, vědkyně Özlem Türeci, s níž firmu založil, k nejbohatším občanům Německa. Podílel se na tom hlavně úspěšný vývoj vakcíny proti novému koronaviru, na němž BioNTech spolupracuje s americkým farmaceutickým gigantem Pfizer. Příběh manželského páru je podle listu The New York Times pozoruhodný také v tom, že Şahin a jeho žena ani po úspěchu svých firem (první startup založili již v roce 2001) nevlastní auto, žijí s dcerou ve skromném bytě a do práce jezdí na kole. Oba jsou navíc potomky imigrantů z Turecka, takže jejich úspěch je vnímán nejen jako ukázka síly inovací a tržní ekonomiky, ale také otevřené společnosti.

Žádná z vyvíjených vakcín sice zatím řádně neprošla všemi koly klinických testů, předběžné výsledky jsou ale tak nadějné, že se očkování stále jasněji jeví jako finální odpověď na pandemii. Na světě ovšem žije téměř osm miliard lidí, z nichž skoro miliarda a půl patří do ohrožených skupin, u nichž může mít nemoc covid-19 fatální průběh. Ti by měli přijít na řadu jako první, nebude to však stačit – aby se svět mohl vrátit k životu, jaký jsme znali před pandemií, bude nutné vakcínu nabídnout i těm ostatním. „Nikdo nikdy nezkusil očkovat celou planetu. Postupem času mohou dojít injekční stříkačky, lékařské sklo i zdravotníci,“ obává se týdeník The Economist.

A jsou tu i další otázky. Pokud se bude někdy vzpomínat na to, jakým způsobem lidstvo „zatočilo“ s koronavirem, může to být hlavně příběh velké křivdy. Ne všichni totiž mají stejnou šanci se k vakcíně brzy dostat – a není to jen tím, že například ta vyvinutá zmíněným manželským párem musí být přechovávána při téměř minus 80 stupních, což pro distribuci v méně rozvinutých zemích znamená velký problém. Potíž je hlavně v tom, že si většinu vakcín pro sebe zabraly vyspělé země.

Nadšení i pochybnosti

Nejblíž k cílové pásce se dnes zdají být tři vakcíny. Kromě zmíněného konsorcia je krok od úspěchu americká firma Moderna, která přišla s očkovací látkou na podobném principu – takzvanou RNA vakcínou. Třetím želízkem v ohni je sérum vyvíjené Oxfordskou univerzitou ve spolupráci s farmaceutickou firmou AstraZeneca. Každá z těchto vakcín musí být aplikována ve dvou dávkách, a i když žádná z nich zatím souhlas úřadů nezískala, jejich výroba se již v masovém měřítku rozběhla.

Společné mají rovněž to, že se je podařilo vyvinout a začít testovat za pouhých deset měsíců, což je bezprecedentní rychlost. Genetička z Oxfordu Catherine Green na stránkách The Economist vzpomíná, jak s kolegy na jaře pracovala ve dne, v noci i o víkendech. Ani to by však nevedlo k cíli, nebýt obrovského pokroku, k němuž v posledních desetiletích došlo v genetice. Oxfordští vědci vyšli ze svého dvacetiletého úsilí vyvinout pomocí genetických metod vakcínu proti malárii, tvůrci RNA vakcín pak navazují na genové modifikace myší prováděné už v devadesátých letech.

Pandemie toto úsilí extrémně urychlila a výsledek může úplně proměnit boj nejen s covidem, ale mnoha dalšími nemocemi sužujícími lidstvo. Výhoda genetických vakcín je v tom, že v ideálním případě připomínají univerzální montážní klíč, v němž k utahování různých šroubů stačí vyměnit hlavici; podobně táž vakcinační platforma může teoreticky chránit před více chorobami, pokud v ní „hlavici“ pozměníme.

Zmíněné očkovací látky proti covidu do lidského těla nevpravují přímo původce nákazy nebo jeho část, jako se to dělalo dřív, ale pouze kousek dědičné informace nového koronaviru. Liší se její nosič – u RNA vakcín je zabalena do kulovité struktury připomínající mikroskopický kopací míč, v té oxfordské ji do těla dopravuje virus způsobující mírné nachlazení u šimpanzů. Lidské buňky si pak podle předloženého návodu vakcínu samy vyrobí – začnou vytvářet takzvaný S-protein, povrchový výčnělek koronaviru. V organismu je to cizí element, takvaný antigen, který vyvolá tvorbu protilátek a vyprovokuje k reakci imunitní systém, jenž pak při skutečné infekci dokáže adekvátně zakročit.

Obrovským překvapením jsou zatím hlavně slibné výsledky obou RNA vakcín. Jejich tvůrci během listopadu postupně oznámili, že chrání proti covidu více než devět z deseti očkovaných, přičemž třeba účinnost vakcíny proti chřipce je zpravidla pouze 40–60 procent. Sérum od Pfizeru navíc údajně funguje stejně dobře u seniorů i u mladých, ačkoli imunitní systém starších lidí už bývá slabší. Vedlejší účinky jako bolest hlavy a únava postihují jen několik procent očkovaných dobrovolníků a zatím se nezdají závažné, i když tenhle aspekt budou úřady ještě několik měsíců sledovat. „Očkovací látky od Pfizeru a Moderny mě naprosto nadchly. Je to něco nového, žádnou RNA vakcínou zatím lidé očkováni nebyli,“ hodnotí předběžné výsledky testů virolog Ivan Hirsch, který se řadu let podílel ve Francii a Spojených státech mimo jiné na výzkumu vakcín proti AIDS.

Po většinu příštího roku – v chudších zemích déle – bude vakcína nedostatkovým zbožím.

Pfizer již v pátek požádal americké úřady o souhlas s takzvaným nouzovým nasazením své vakcíny, což otevře cestu k tomu, aby se ve Spojených státech a zřejmě také v Británii ještě letos začalo s očkováním rizikových skupin, jako jsou senioři, chronicky nemocní lidé a zdravotníci. Podobný krok brzy učiní také Moderna a do konce roku zřejmě i AstraZeneca, přičemž všechny firmy budou žádat o schválení také Evropskou lékovou agenturu. Na jaře by pak mohly klinické zkoušky dospět do finále a firmy požádají o schválení vakcín k běžnému užití, což postupně – budou-li vakcíny naprosto bezpečné – umožní i očkování lidí, již k rizikovým nepatří. A pokud séra uspějí u evropských a amerických úřadů, bude to důležitý signál i pro nasazení v rozvojových zemích.

Přesto není zdaleka jisté, že trh ovládnou právě zmíněné vakcíny. Z asi 320 vyvíjených očkovacích látek je jich ve třetí, finální fázi klinických testů více než deset. „Největší dojem na mě udělala vakcína Novavax,“ upozorňuje na možného černého koně soutěže odborník na biotechnologie Jaroslav Petr. Toto americké sérum, které do těla dopravuje S-protein koronaviru získaný pomocí motýlích buněk a má se vyrábět i v Česku, podle časopisu Nature vyvolává v lidském těle mnohem silnější imunitní reakci než konkurenti od Pfizeru a Moderny. To mimo jiné znamená, že by mohlo očkovaným také propůjčovat dlouhodobější ochranu proti covidu.

To je důležitý aspekt. Jak dlouho budou vakcíny účinkovat, totiž zatím nevíme – firmy věří, že to bude aspoň rok, nepříjemná překvapení ale nejsou vyloučena. Netušíme také, zda budou chránit jen před propuknutím nemoci, nebo i před nákazou koronavirem. V prvním případě by očkovaní stále mohli virus šířit, což by v boji s pandemií znamenalo zásadní komplikaci. Odpovědi bychom měli patrně znát na konci klinických testů v zimě či na jaře 2021, možná však bude nutné ještě další sledování toho, jak si vakcíny vedou.

Nedostatkové zboží

Příslovečné světlo na konci tunelu každopádně už svítí, ne však každému stejně jasně. „Po většinu příštího roku bude vakcína nedostatkovým zbožím,“ předpovídá The Economist a podle analýz americké Dukeovy univerzity nebude vakcíny dost pro celý svět nejméně do roku 2024. Chudší státy přitom pocítí její nedostatek daleko víc než ty bohaté.

O spravedlivém rozdělení budoucí vakcíny se debatuje již od jara a zpočátku se zdálo, že svět tentokrát už nebude opakovat chyby z roku 2009, kdy vakcínu proti pandemické chřipce předem vykoupily vyspělé země, a Austrálie dokonce zabavila sérum vyráběné na svém území, ačkoli ho měl zamluvené jiný stát. Světová zdravotnická organizace (WHO) letos přišla s iniciativou COVAX, která sdružuje zhruba 150 zemí světa a vakcínu by mezi ně měla spravedlivě rozdělit. Bohaté země by měly do tohoto fondu vložit peníze a zároveň si jeho prostřednictvím zakoupit vakcíny pro své obyvatele, nejchudší státy by séra dostaly zdarma. Podle plánů WHO by se vakcíny měly distribuovat do celého světa rovnoměrně tak, aby příští rok zajistily v každé zemi očkování tří procent obyvatelstva, ve druhém kroku pak 20 procent.

Situace se ovšem vyvinula tak trochu ve stylu okřídleného výroku někdejšího ruského premiéra Viktora Černomyrdina „měli jsme ty nejlepší úmysly, ale dopadlo to jako vždycky“. I přes neúčast Spojených států se fondu sice zřejmě podaří sehnat plánované dvě miliardy dolarů na nákup vakcín od výrobců (k významným dárcům peněz patří například Francie, Španělsko, Jihokorejská republika nebo nadace manželů Gatesových), patrně za ně však ještě dlouho nebude co kupovat. Řada vyspělých zemí totiž začala s producenty vakcín jednat již před vznikem fondu a uzavřela s nimi vlastní dohody. Kanada tak má od několika různých výrobců objednáno téměř deset dávek vakcíny pro každého obyvatele, takže bude pravděpodobně moci proočkovat celou zemi hned několikrát. Británie má objednáno pět dávek na člověka, Spojené státy a Evropská unie zhruba tři – Evropa konkrétně od firem Pfizer, Moderna, Sanofi-GSK, Novavax a dalších. Zato na celý fond COVAX dnes vychází méně než polovina dávky na obyvatele a chudé země jako Bangladéš nemají samostatně nasmlouváno vůbec nic.

„První dávky vakcíny od Pfizeru půjdou do Spojených států, další do Evropy,“ přibližuje nizozemská právnička Ellen ’t Hoen z nevládní organizace Medicines Law & Policy rozdělení očkovací látky, jejíž vznik měl být synonymem otevřené společnosti a rovnosti. Trochu lépe se jeví aspoň zmiňovaná „oxfordská“ vakcína: „Zatímco spolu mluvíme, vyrábí Indie tisíce dávek,“ říká právnička – jen do konce listopadu by měl Indický sérologický institut vychrlit 100 milionů dávek a v případě schválení vakcíny, k jejíž distribuci stačí obyčejná lednice, jich chce vyrobit rovnou miliardu; polovinu pro vlastní potřebu, polovina má jít do fondu COVAX. Vyrábět si vlastní vakcínu dokáže z chudších zemí také třeba Mexiko či Jihoafrická republika, ani to ale nebude stačit. „Potřebujeme výrobní kapacitu zvýšit na všech kontinentech,“ varuje ’t Hoen.

Při WHO proto na jaře vznikla znalostní banka označovaná zkratkou C-TAP, do níž měli výrobci vakcín nebo třeba univerzity vkládat své know-how, které by spolu s investicemi do výrobních závodů umožnilo chudším státům rozjet vlastní produkci. Jenže zatím C-TAP připomíná prázdný měšec, do kterého nikdo nic nevložil. Podle Ellen ’t Hoen firmy i výzkumné instituce banku ignorují a vlády je k větší odpovědnosti nenutí, ačkoli jim na vývoj očkovacích látek na jaře daly velké peníze.

„Co by bylo potřeba udělat, víme, ale neděláme to. Povede to k velkým konfliktům, diplomatickým nebo možná i horším,“ obává se ’t Hoen. Některé jiné hlasy nicméně situaci tak černě nevidí, například podle The Economist se může podařit výrobní kapacitu nakonec zvýšit i díky továrnám v zemích jako Belgie či Švýcarsko, které celou produkci zdaleka nevyužijí a mohou ji nabídnout právě fondu COVAX.

Česko každopádně patří do té šťastnější části světa. Podle ministerstva zdravotnictví má země v plánu nakoupit vakcíny pro 5,5 milionu lidí. Do Česka mají podle úředních odhadů dorazit nejdřív na konci února příštího roku. Stát je bude objednávat skrz Evropskou komisi, jež se zahraničními firmami jedná. Kolik přesně vakcín od které firmy do Česka dorazí, ministerstvo nedokáže říci.

Plán, jak očkovat, má erár od září. Nejprve dostanou vakcínu chronicky nemocní a lidé nad pětašedesát, zdravotníci, pracovníci sociálních služeb a jejich klienti. Celkově bude součástí „první vlny“ tři a půl milionu lidí. Pak přijdou na řadu obvodní lékaři nebo policisté a hasiči – a až potom zbytek obyvatel. Oproti zářijovému plánu nyní ministerstvo uvádí, že vakcínu bude hradit stát všem, původně měl stát platit jen první dvě vlny. Velké logistické manévry – dostat látku k praktickým lékařům, kteří především mají lidi očkovat, zajistit mražení vakcín při převozu, což je potenciálně velký problém – budou hradit zdravotní pojišťovny.

Na logistických problémech se očkovací kampaň může zadrhnout. Jak již bylo výše zmíněno, vakcína firmy Pfizer potřebuje teplotu až minus 80 stupňů Celsia. Tak výkonných mrazáků je logicky málo. Podle Libora Grubhoffera je možné improvizovat s transportními bednami se suchým ledem, ale i tak mohou nastat problémy. Podobných potíží se dá čekat více – očkování v ordinacích praktických lékařů bude muset běžet jako po másle, každé zdržení plán zkomplikuje.

Zásadní roli může hrát i malá ochota lidí nechat se očkovat, která je teď v Česku nižší než v jiných zemích. „Mám pocit, že tady jde hodně o důvěru lidí ve vládu. Chybí nám nějaká osoba, která by měla morální autoritu a velká část obyvatelstva by jí věřila. Společnost je rozdělená,“ říká již citovaný virolog Ivan Hirsch a upozorňuje, že právě v hluboce rozdělených zemích, jako jsou Spojené státy s Donaldem Trumpem v čele, Belgie s jejími spory mezi Vlámy a Valony či Británie s debatou o brexitu, se epidemie často vyvíjí velmi nepříznivě. „K vyřešení koronavirové krize nestačí většina 51 procent. Potřebujete mnohem silnější konsenzus.“

Ať už bude ochota veřejnosti podstoupit očkování jakákoli, mladí a lidé ve středním věku budou i v bohatých zemích muset projevit trpělivost – patrně přijdou na řadu nejdříve v druhé polovině příštího roku. „Udržování vzájemných odstupů a nošení roušek tu proto s námi zůstane i nějakou dobu poté, co se očkování stane běžným. Na o něco normálnější způsob života přesto nebudeme muset čekat dlouho,“ shrnuje The Economist svůj výhled na průběh příštího roku v bohatší části světa.