Neznámá superhvězda. Proč už koronavirus tolik nezabíjí

Nový koronavirus, který již celosvětově nakazil více než 22 milionů lidí a přes tři čtvrtě milionu připravil o život, zůstává i po více než půlroce pandemie v mnoha ohledech záhadou. Stále nevíme, jak vznikl a kde získal mimořádnou schopnost napadat lidské buňky. K těmto otázkám přibyla v posledních týdnech další: proč v řadě zemí včetně Česka rychle přibývá nakažených, ale počet pacientů v nemocnicích neroste a umírá méně lidí než na jaře? Slábne virus – případně co jiného se oproti březnu a dubnu změnilo? Jako u mnoha jiných debat týkajících se nemoci covid-19, ani tady shoda mezi odborníky nepanuje. Správná odpověď přitom může signalizovat, co nás čeká na podzim.

Virus již neexistuje

V Česku je nyní zhruba 4800 aktuálně nakažených, což je o něco víc než během předchozího vrcholu epidemie v dubnu, kdy se život v zemi téměř zastavil (karanténní opatření se pak začala postupně uvolňovat od 20. dubna). Tehdy bylo ovšem v nemocnicích přes 400 lidí, z toho zhruba čtvrtina ve vážném stavu. Dnes se počty hospitalizovaných drží lehce nad stovkou, ve vážném stavu je mezi čtvrtinou a pětinou z nich. A zatímco v dubnu umíralo v průměru šest lidí denně, během srpna je to méně než dva lidé každý den.

„Podobně to teď vypadá v celé Evropě,“ píše v e-mailu rakouský virolog Norbert Nowotny. Důvody jsou podle něj tři. Zaprvé se ve světě rozšířil nakažlivější, ale pravděpodobně o něco méně nebezpečný kmen viru. Zadruhé se víc testuje, takže počty nakažených jsou vyšší prostě proto, že máme lepší přehled o situaci. Zatřetí se lépe daří chránit nejohroženější skupiny obyvatel, například v domovech seniorů.

Nejzajímavěji zní první důvod, který před časem zmiňovali i čeští hygienici a po nich premiér Andrej Babiš. Pokud virus zeslábl, lze doufat, že situace v druhé polovině roku by nemusela být tak zlá. Lékaři se obávají, že během podzimu a v zimě dojde k souběhu koronaviru a chřipky, kdy u čerstvě nakažených nebude bez testů možné poznat, kterou z obou nemocí mají. Nejčernější scénáře mluví o zahlcení ordinací, nemocnic i testovací kapacity a rychlém růstu počtu úmrtí na covid-19 – nemoc, která kromě plic dokáže napadnout i trávicí systém, srdce, játra, ledviny a část nervové soustavy.

Méně nebezpečný virus by dával víc šancí, že se pesimistické prognózy nenaplní. Jenže právě v tomto bodě se ocitáme v hodně nejistém terénu; že teď je SARS-CoV-2 už slabší, se sice traduje, existují ale i důkazy?

Teoreticky by se s virem skutečně mělo dít přesně to, o čem mluví Nowotny: přísná jarní opatření, karanténa, nošení roušek a další kroky ztížily původci covidu šíření, takže evoluční výhodu získal nakažlivější kmen a vytlačil ostatní. Zároveň je pro virus výhodné, když díky lehčímu průběhu nemoci zůstává stranou pozornosti; nakažení s mírnějšími příznaky hned nemíří do karantény nebo nemocnice a infikují víc lidí. Výhodu tedy mají nakažlivější a zároveň méně nebezpečné formy viru – a právě ony mohou převládnout.

Velkou pozornost vzbudili na jaře italští lékaři, když tvrdili, že slábnutí nemoci již jasně vidí v terénu. „V Itálii už virus reálně neexistuje,“ tvrdil koncem května v italské televizi Alberto Zangrillo, šéf intenzivní péče v jedné z milánských nemocnic. „Výtěry provedené během posledních deseti dní ukázaly virovou nálož, která byla kvantitativně absolutně zanedbatelná ve srovnání s tím, co jsme pozorovali před měsícem nebo dvěma.“ Italské ministerstvo zdravotnictví a Světová zdravotnická organizace (WHO) se ale proti těmto slovům vzápětí ohradily.

Studie zveřejněné v lékařském časopise Lancet pak nabídly alternativní vysvětlení: virová nálož, množství viru ve vzorku z těla infikovaného, je u covid-19 vyšší u pacientů s těžkým průběhem nemoci. Když epidemie v severní Itálii v zimě explodovala, zdravotnický systém se ocitl na pokraji kolapsu a do nemocnic se dostávaly jen nejhorší případy s masivním množstvím viru v těle. Na jaře se situace zlepšila a hospitalizováni byli častěji i lidé s lehčím průběhem. Odtud tedy méně viru ve výtěrech.

Pohled lékařů z nemocnic může proto být zavádějící a experti, kteří sledují genetiku viru, jej nesdílejí. „Virus je extrémně studovaný, je to superhvězda. Zkoumá ho spousta laboratoří, z infikovaných lidí získávají nové izoláty a sekvenují jejich genomy. A pokud vím, není nikdo, kdo by našel v genetickém kódu podstatnou změnu ovlivňující průběh nemoci. To by byl strašně důležitý objev, který by ve vědecké literatuře nezapadl,“ říká virolog Pavel Plevka z výzkumného centra CEITEC.

Překlepy v textu

Vědkyní, jež má zkoumání genetických změn SARS-CoV-2 v popisu práce, je Emma Hodcroft. Americká genetička a viroložka bere telefon na Basilejské univerzitě ve Švýcarsku, kde spolupracuje na projektu Nextstrain, který pomocí sledování odchylek v dědičné informaci stopuje šíření různých patogenů po světě. „Nevidíme žádný důkaz, že by virus zmutoval tak, aby se stal méně nebezpečným,“ potvrzuje mladá vědkyně. „Je mnohem snazší něco rozbít než to spravit, zvlášť pokud měníte věci náhodným způsobem. Většina mutací proto virus fatálně poškozuje, takže už nedokáže vyrábět další viry a daná změna mizí ze světa.“

A téměř celý zbytek pozorovaných mutací pak virus vůbec neovlivňuje. „Jsou jako překlepy v textu, změníte náhodně jedno písmeno, ale zpráva je pořád čitelná,“ vysvětluje vědkyně. Vzorky viru, které její tým získává z terénu, mluví jasnou řečí: mezi lidmi koluje řada forem viru s různou historií vývoje a různými „překlepy“ v dědičné informaci, ale na závažnost nemoci to nemá vliv. Kdyby některý z nich mohl za nynější mírný průběh epidemie, pak by daná „typografická chyba“ byla ve většině současných vzorků a scházela by ve vzorcích ze zimy a začátku jara – což se neděje. Nebo by se mohla nějaká skrytá vlastnost viru nezávisle vyvinout u většiny současných kmenů, aniž by ji měl jejich společný předek, ale to je extrémně nepravděpodobné.

„Musí existovat jiné vysvětlení, proč je teď v létě méně hospitalizací a úmrtí,“ říká Hodcroft, podle níž zapomínáme na několik důležitých věcí. Hospitalizace a úmrtí přicházejí u covidu o týdny později než nárůst počtu nakažených, takže zhoršení situace možná ještě přijde. Kromě toho jsou teď mnohem více testováni mladí lidé s mírnými příznaky nebo úplně bez nich, což – jak již upozorňoval Nowotny – mění oproti jarním měsícům pohled na situaci. A konečně jsou rizikové skupiny, především senioři, v současnosti mnohem opatrnější než mladší a zdraví jedinci, a nemoc proto mezi nimi tolik nekoluje.

Ve změny v chování viru nevěří ani epidemioložka WHO Maria Van Kerkhove. „Koronavirus infikuje lidi stejným tempem jako na začátku pandemie a stejný počet lidí – kolem 20 procent – má vážný průběh choroby. Jde o stále stejný virus,“ řekla médiím koncem jara.

V jednom se ale původce covidu možná přece jen změnil. Mutace označovaná G614 se začátkem února začala šířit v Evropě a později také v Severní Americe a Austrálii. Kmen G614 tak nyní ve světě převládá, přičemž má trochu jiný tvar S-proteinu, povrchového výčnělku, který viru umožňuje pronikat do buněk. A studie zveřejněná v prestižním časopise Cell ukázala, že v buněčné kultuře tento kmen napadá lidské buňky snáze než původní verze viru z čínského Wu-chanu. Zdá se tedy, že kmen G614 je nakažlivější, a proto se tak rozšířil.

Předložené důkazy však podle mnoha vědců ani v tomto případě nestačí, u živých lidí se totiž virus může chovat úplně jinak než v laboratoři. A rozlétnout se po světě mohl zdánlivě nakažlivější kmen prostě proto, že řada zemí v Evropě – třeba Itálie, Španělsko či Británie – nepřijala na rozdíl od Číny včas dostatečně tvrdá opatření. Totéž platí pro Spojené státy, takže kmen měl možná jen víc „štěstí“ než původní čínský. Každopádně, i kdyby byl skutečně nakažlivější, neznamená to, že by měl být také nebezpečnější. „Nic nesvědčí o tom, že by měl způsobovat vážnější, nebo naopak méně vážný průběh choroby. U nakaženého jedince nemění riziko hospitalizace či smrti,“ upozorňuje Emma Hodcroft.

Nevyužitá možnost

Cirkuluje-li ovšem v Česku a Evropě stejný virus jako na jaře, možná mírně nakažlivější než byl na začátku pandemie v Číně, nevěstí to pro budoucnost nic dobrého. Na podzim se ochladí, stoupne vlhkost vzduchu a lidé začnou trávit více času v uzavřených prostorách, což jsou faktory, které viru prospívají. Znepokojivý je i vývoj na jihu Spojených států, kde se po uvolnění karantény život začal vracet k normálu, mladí vyrazili do klubů a varovné hlasy byly rovněž umlčovány argumentem, že počet vážně nemocných nijak dramaticky neroste.

To se však po několika týdnech změnilo. Například v Texasu se opatření proti šíření viru rozvolňovala od začátku května a zhruba měsíc byl klid, pak ale začal počet případů prudce růst. Mrtvých přitom začalo přibývat ještě o další měsíc později a v druhé polovině července umíralo v Texasu kvůli covidu více než 200 lidí denně. Nelze vyloučit, že se Česko ocitá na prahu podobně nepříznivého vývoje. Počet nově nakažených se v některých dnech minulého týdne pohyboval kolem 300 a mírně rostl i počet úmrtí (celkem od začátku epidemie zemřelo více než 400 lidí).

S nebezpečím nákazy přitom budeme žít nejméně do doby, než bude k dispozici dostupná vakcína, což bude zřejmě nejdřív v polovině příštího roku. Zavírání celých sektorů ekonomiky tak jako na jaře vláda nechystá, málokdo si dokáže představit další plošné uzavření škol. Ke kolektivní imunitě se přitom zdejší obyvatelstvo ani zdaleka neblíží. Vezmeme-li to vše v úvahu, nelze vyloučit, že skutečná epidemie Česko teprve čeká, přestože mírnější „letní“ průběh nemoci vyvolává, tak jako v jiných zemích, falešný pocit bezpečí. „Máme teď možnost omezit šíření infekce bez zaplavení nemocnic pacienty a mnoha úmrtí. Ke své škodě ji však nevyužíváme. Jestliže nedostaneme epidemii znovu pod kontrolu, rozšíří se nemoc do dalších věkových skupin a důsledky budou mnohem vážnější,“ varuje Emma Hodcroft.

Ani ona vývoj během nadcházejícího podzimu a zimy nevidí příliš optimisticky. „Nechceme uvěřit, že se věci mohou zase zhoršit. To je velmi lidská reakce. Popřením reality ale budoucnost nezměníme, je lepší se připravit,“ říká s tím, že evropské státy by se měly snažit nemoc zkrotit už nyní a do podzimních měsíců vstupovat s virem v těžké defenzivě. Vlády zemí, kde roste počet případů, by proto už teď měly zavádět povinné roušky ve vnitřních prostorách, firmy uvažovat o obnovení home officu tam, kde to jde, hygienici provádět co nejvíc testů – aby lidé nemuseli kvůli nim nikam daleko cestovat, stát ve frontách ani čekat dlouho za výsledky.

V tomto pohledu bylo rozšíření povinnosti nosit roušky, které český ministr zdravotnictví oznámil začátkem minulého týdne, nejen v pořádku, ale mělo začít platit okamžitě. Roušky například v obchodech jsou v řadě evropských zemí dávno normou a Babišovo následné „pozdvižení obočí“, kdy premiér část ministrových opatření zase zrušil, se jeví jako populismus.

Diskutabilní je i tuzemská praxe kolem testů. Informace, že se za ně v Česku na rozdíl od Švýcarska nebo Británie platí, pokud nemá člověk doporučení od lékaře, vyvolává u Emmy Hodcroft – mírně řečeno – údiv: „To mě opravdu znepokojuje. Testování by mělo být zdarma, rychlé a snadno dostupné. Je potřeba lidi co nejvíce motivovat, aby se nechali otestovat, kdykoli cítí, že by mohli být ohroženi. Země, které hodně testovaly, si vedly během pandemie lépe.“