Neviditelná práce překladatelská
Během nedávného Frankfurtského knižního veletrhu přišla na přetřes i nezáviděníhodná pozice překladatelů. Téma vynesla norská spisovatelka Erika Fatland, nicméně neobjevilo se zdaleka poprvé. O tom, že práce překladatelů je nejen nevalně honorovaná, ale často i neprávem přehlížená, se v kuloárech debatuje už dlouho. A přitom je jedním z klíčových aspektů literárního provozu.
Dobrý překladatel je totiž nejen odborník s hlubokým vhledem do kulturně-společenské reality určité jazykové oblasti, ale svého druhu i umělec – přeložit takový středověký epos nebo postmoderní lyrickou báseň vyžaduje nejen profesní erudici, ale rozhodně i výjimečný jazykový talent. To však zdaleka není vše. Působí většinou i coby ambasador literatury, z níž překládá, když soustavně sleduje novinky a posléze je popularizuje, prosazuje a případně i shání prostředky k vydání publikace, které by si jinak zahraniční nakladatel třeba ani nevšiml. Také autor by byl bez něj v cizině ztracený. Překladatel často iniciuje rozhovory, moderuje čtení a besedy a představuje dílo publiku ve své zemi i poté, co spisovatel už zase sedí v pracovně, ponořený do nového příběhu.
Zkrátka nebýt překladatelů – slovy Eriky Fatland každodenních hrdinů literárního provozu – byla by kultura všech jazyků a s ní i knihovny, knihkupectví či literární festivaly o mnoho chudší. Vzhledem k tomu, že překladová literatura tvoří (alespoň u nás) převážnou část trhu, byla by to bezpochyby velká ztráta.
Proto lze rozumět apelu na…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
