Zaplať pánbůh, že jsem to zažil

Po šedesáti letech končí pořad Českého rozhlasu S mikrofonem za hokejem, na kterém vyrostly generace fanoušků. „Když dnes člověk přijde na stadion, každý má v ruce mobil a informace, které jsme dříve říkali do rádia, si najde mnohem rychleji na internetu,“ říká jeho ikona a bývalý reportér Aleš Procházka.

V čem byl pořad unikátní?

V tom, že ukazoval, co umí rádio. Těžko si někdo dříve dokázal představit, že by se daly podobně rychle získávat informace z několika míst najednou jiným způsobem. A nehrozila nuda, protože hokej je dynamická hra a vývoj zápasu se rychle mění. Základním principem bylo zprostředkovat to nejdůležitější ze zápasů v krátkých přímých vstupech ze stadionů, které se střídaly rychle po sobě v kontinuálním vysílání. V prvním kolečku se každý z reportérů představil: kde se nachází a o jaký zápas jde. Poté už to bylo operativnější podle toho, jak se zápasy vyvíjely.

Často se vzpomíná na vaše odpovědi na otázku, co vidí na ledě reportér Aleš Procházka. Jednou vám moderátor ze studia položil tuhle „spojovací“ otázku a vy jste odpověděl, že rolbu. Byla to improvizace?

Že člověk jel na stadion a plánoval si, že řekne něco rádoby vtipného, to jsem nikdy nepěstoval. U komentování hokeje je třeba určitá schopnost improvizace, protože je tam spousta nepředvídatelných momentů, které mohou člověka inspirovat. Vždy to spíše nějak vyplynulo ze situace. Mou přípravou bylo obléct si před…