U rohového domu na hlavní ulici obce Koloveč právě zavírá Jana Filipová petlicí dřevěné dveře od malého obchodu, který tu chystá k otevření. Přišla sem ještě přeměřit regály kolem zdí, aby věděla, kolik metrů ozdobné krajky bude potřebovat na jejich okraje, a jde se nachystat na další rozhovor. Za chvíli sem za ní na Domažlicko do jejího kolovečského domku přijede redaktorka z pořadu ČT 168 hodin a bude se jí ptát, jak se jí žije, když jí fanoušci Andreje Babiše neustále posílají e-mailem, poštou i na sociálních sítích výhrůžky a nadávky, protože přivedla – a s úspěchem – k soudu jejich oblíbeného politika. Jana Filipová podala žalobu na ochranu osobnosti poté, co ji – spolu s dalšími demonstranty, kteří vloni kousek od sněmovny manifestovali svou nespokojenost s jeho vládou – premiér označil za lidi, kteří jsou k demonstrování proti němu najati za peníze. „Ti lidé jsou zaplaceni, jsou to političtí odpůrci na objednávku,“ řekl premiér vloni v červenci. Po úspěšné žalobě Jany Filipové, které se jeho slova dotkla, je Babiš od předminulého pátku prvoinstančně odsouzen k omluvě za lživé tvrzení – což odmítl a chce se odvolat.

„No ano, dostávám sprosté a zlé zprávy, ale tady v Kolovči mi nikdo nic špatného neřekl,“ vysvětluje Jana Filipová, „a nikdo se mě na to ani neptá. Nevím, co si tu o tom sousedé vlastně myslí.“ Ví o dvou třech lidech, které ta zpráva potěšila, ale většinový názor téměř tisícihlavé obce na svou aktivitu – ať už účast na demonstracích Milionu chvilek pro demokracii nebo soud s Babišem – odhaduje jen z toho, jak Kolovečtí volí. „Možná části lidí moc sympatická nebudu, ale nikdo se ke mně nechová nijak zle,“ říká o obci, v níž ANO Andreje Babiše dostalo v posledních parlamentních volbách 40 procent hlasů (druhá byla SPD s 10,7 procenta a třetí ODS s 10,5 procenta). Co si tedy lidé  v jihočeském  západočeském městysu o své sousedce a jejím vítězném rozsudku, že premiér nesmí pomlouvat občany, vlastně myslí?

Nic zadarmo

Na lavičce kousek od budoucího Koloniálu U Jany sedí na podzimním slunci skupina šesti lidí a klábosí. Mladá žena s dítětem na klíně, tři starší ženy a asi šedesátiletý muž mluví o tom, že tu ten obchod za chvíli vznikne, všimli si, že „ta paní“ už na něj umístila nápis, že v něm mimo jiné bude sběrné místo peří k vyčištění. Ani jeden z nich nechce říct své jméno, protože „to ne, to by byla ostuda po Kolovči“, a jak se redaktoři Respektu při dvoudenním pobytu v Kolovči přesvědčí, neochota se představit bude rys, který bude celou návštěvu provázet.

„Viděli jsme to v televizi, že ta paní vyhrála nad Babišem,“ usmívá se mladá žena, „ale čeho se ten spor týkal, to jsem buď nezaslechla, nebo nepochopila, nebo zapomněla. Nevím.“ Ukáže se, že to pořádně nepochopil nikdo ze sousedů na lavičkách, a po vysvětlení, o co šlo, jen krčí rameny. „To je její věc, ne naše,“ říká starší paní, „mně se Babiš líbí, já vždycky říkám, že my důchodci máme díky němu lepší život, když nám přidal peníze.“ Jestli je dobře, že soud pojmenoval fakt, že politik nesmí šířit lži o občanech, to prý nevědí. „To asi vidí každý jinak, já nevím, já se o politiku nezajímám. Volit jsem byla jen jednou, našeho starostu,“ říká mladá žena.

Kousek od nově zateplené a natřené školy sedí na lavičce vousatý třicátník – do notýsku redaktorů se nechá zapsat pouze pod iniciálami V. K. „Nechci být v novinách, to by tak ještě scházelo,“ říká V. K. „A ještě o takové věci, o té paní a o Babišovi, to v žádném případě.“ Podle něj totiž, když o tom všem přemýšlel, prý není možné, aby Jana Filipová spolu s dalšími občany chodila demonstrovat zdarma. Takže Babiš má podle něj pravdu, když říká, že jsou ti lidé najatí, a ten soud nemohl být spravedlivý. „Vím to proto, že přece žádný Čech nedělá nic zadarmo. Proč by to kdo dělal? Já bych zadarmo demonstrovat nešel. A podle mě nikdo. Jo třeba za tisícovku, to by byla jiná, ale jinak ne.“ Kdo demonstrantům ty peníze dodává a kolik by to asi muselo být při čtvrtmilionové účasti, to prý neví, ale „asi nějaké takové síly existovat musí“.

Když viděl Janu Filipovou v televizi, matně si vybavil, že už ji v Kolovči někde zahlédl. On sám žil mnoho let v jiném městě a slušně si vydělával v Německu, pak ale přišel o papíry na auto, když nadýchal při kontrole THC, a měl s Německem utrum. „Teď pracuju v agropodniku, ten nepatří Babišovi, ale vím, že Babiš je slušný člověk.“ Zlevnil důchodcům jízdné a ti se teď, jak V. K. říká, dostanou autobusem „za šest korun tam, kam předtím jeli za třicet. To je přece frajer. Teď už důchodci nemusí po odpadkových koších hledat prázdné lahve, aby měli na jízdenky,“ ukáže na koš u školy. A dřív je tu hledali? „Nikdy jsem je neviděl, ale určitě ano. Kde bychom byli bez Babiše? V pytli jako do té doby. Ekonomicky nás zvedl.“