Realita Emmanuela Macrona

Emmanuel Macron v prezidentském úřadě nikdy netrpěl nedostatkem kreativity. Naposledy nabídl Francouzům, ať svůj sociální hněv vybijí v debatách na radnicích měst a na internetu raději než v ulicích, čímž neutralizoval vzpouru žlutých vest. Podobně minulý týden krátce před eurovolbami zveřejnil výzvu evropské veřejnosti. Udělal to nejosobněji, jak to jen z jeho pozice šlo, napřímo, bez tradičních zprostředkovatelů, jako jsou vlády, politické strany nebo národní média, formou otevřeného dopisu přeloženého do dvacítky jazyků včetně češtiny, zveřejněného na webu Elysejského paláce.

Dopis obsahuje zhruba třicet návrhů, co by měla Evropská unie udělat, aby prokázala svoji potřebnost v očích Evropanů, a ti tak neměli důvod volit protievropské strany. Většina z návrhů proto zřetelně míří na řadové lidi, kteří v Evropě žijí a řeší své každodenní povinnosti.

Už to je změna. Minulé proměny Unie se odvíjely spíš od potřeb národních vlád, například v roce 2009 při schvalování Lisabonské smlouvy to byly změny hlasovacích procedur při jednáních v Bruselu. Teď Macron mluví o změnách, kterým budou Evropané rozumět podstatně lépe. Nabádá například k zavedení jednotného postihu nenávisti na internetu, vyřazení většiny pesticidů z evropského zemědělství, zřízení evropské banky, jež by financovala bezuhlíkové technologie, nebo k zavedení evropské minimální mzdy. Mluví o zdraví, sociální ochraně, životním komfortu a pocitu bezpečí obyvatel starého kontinentu. A aby zdůraznil svoji…