Rok slona
Až se jednou v análech bude psát evoluční příběh savců, prominentní part v něm asi dostane datum 1. ledna 2018. Den, kdy jsme se rozhodli, že přece jenom chceme sdílet svět se slony.
Před 13 tisíci lety davy chobotnatců žily na každém kontinentu kromě Austrálie s Antarktidou. Ale potom se mamuti, mastodonti či gomphotheria během pár milénií svorně vypařili a zanechali po sobě jenom asijské či africké slony. Dodneška nevíme, jestli za to mohly výkyvy podnebí koncem doby ledové, tehdejší šíření lidí do světa, nebo kombinace obojího.
Každopádně poslední dobou se zdá, že se hodláme rozžehnat také s pozůstalými. Roku 1900 na světě bylo 74 milionů tun lidí a 40 milionů tun všech divokých zvířat, z toho 14 milionů ve slonech. Nyní zbývá divokých zvířat v tunách asi 25 milionů, včetně jediného milionu tun slonů. My jsme to dotáhli na 380 milionů. Tun. Nějaký čas se zdálo, že spásou bude zákaz mezinárodního obchodu se slonovinou. Jenže po přelomu milénia na scénu nastoupila nová garda. Profesionální gangy, pašerácké sítě a masakry ve velkém. Pytláci v Africe každý rok postřílejí 20–40 tisíc zvířat. Převoz za hranice z velké části obstarávají somálští džihádisté aš-Šabáb. Některé národní parky jsou už skoro bez slonů.
Chobotnatci byli součástí našeho světa přes 60 milionů let. Při dnešním tempu mají – přinejmenším v divočině – před sebou už pouze dekády. Zeměkoule by přišla nejenom o spektakulární stvoření. Sloni také utvářejí svůj ekosystém – asi podobně jako stromy jsou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
