Šéfredaktor a těžká volba

Vstupoval do světa médií v době, kdy byla bohatá, uznávaná a více než sebevědomá, opouštěl je pak ve chvíli, kdy se stále častěji ozývala otázka: Přežijí klasická média vůbec? Od poloviny sedmdesátých let minulého století se Alan Rusbridger pohyboval v prostředí britského tisku, aby následně – v letech 1995–2015 – vedl jeden z nejvlivnějších tamních deníků The Guardian. Pod jeho vedením se z listu stala globální instituce, kterou dokonce četlo více lidí než The New York Times, zároveň se ale za Rusbridgerova vedení noviny dostaly do finančních potíží. Jeho nedávno vydaná kniha Breaking News: The Remaking of Journalism and Why It Matters Now (Právě se stalo. Jak změnit žurnalistiku a proč je to právě teď důležité.) patří k tomu nejlepšímu, co o fungování médií vyšlo.

Za Snowdenem

Většina aktuálních knih o stavu médií se věnuje buď jen ekonomické stránce věci, nebo naopak výhradně té novinářské. Rusbridger ale obě linky propojuje do jednoho příběhu. To je velmi cenné, protože jedině tak vyvstane riziko plynoucí ze slábnoucích médií. V jeho podání příběhu Guardianu tak na jedné straně vidíme sebevědomou redakci, která má ambici vytvářet nejlepší možný obsah, a daří se jí to dokonce na světové úrovni, ale zároveň také sledujeme šéfredaktorovu marnou snahu doběhnout technologický vývoj odsávající z médií stále víc peněz. Je to jako sledovat člověka, který dostal za úkol nabrat do dlaně vodu a přenést ji do kilometr vzdálené sklenice.

Kdybychom měli zmínit…