Nejprve je třeba říci, že ceněný román australského spisovatele Richarda Flanagana Úzká cesta na daleký sever není novým Mostem přes řeku Kwai, jak hlásají reklamy. Odehrává se v podobném prostředí japonských zajateckých táborů jako slavná kniha Pierra Boulleho, ale není to příběh o posedlosti hrdostí a civilizovanou tradicí.
Vojenská zkušenost tu sice hraje velkou roli, stejně jako utrpení zajatých Australanů, kteří v roce 1943 stavěli „z vůle císaře“ nesmyslný projekt železnice Barma–Thajsko přezdívaný Lajna. Jde však především o milostný román, v němž láska pomáhá přežít válku – ovšem nakonec obojí odplouvá v teskném proudu zapomnění a jediné, co můžeme dělat, je vyprávět o nich příběhy.
Mezi láskou a peklem
Milostný příběh či spíš několik milostných příběhů se odehrává v předválečné a poválečné Austrálii. Hlavní hrdina, vojenský lékař Dorrigo Evans, si myslí, že „chirurg je mizerný a doktor taky; v hloubi duše byl přesvědčený, že je navíc i mizerný člověk“. Je sice záletník, ale někde v něm navždy zůstala zvláštní epizoda. Jakési prvotní probuzení vášně k životu ztělesněné láskou k Amy, ženě jeho strýce. A právě kapitoly o této lásce, jež mu pomáhá přežít peklo tábora, se vznášejí na křídlech metafor nad realistickými popisy rozbahněného světa plného špíny, nemocí, dřiny, hladu a umírání.
Další roli dalšího ostrého kontrastu, jimiž je kniha protkaná, plní poetický název: Úzká cesta na daleký sever je název básně od klasika…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
