Jaké schopnosti jsem prokázal?

Čas od času je třeba pohlédnout pravdě (a lásce) do očí, naklikat stránku maturitního testu z češtiny, vzít tužku do ruky nadechnout se a začít se testovat.

Lhůta na zvládnutí nepatří k nejkomfortnějším – na jednu otázku necelé dvě minuty. Otázek je 32, přičemž do celkového času se musí vejít odhalení chytáků a hlavně pečlivé přečtení sedmi krátkých textů, některých vzhledem ke složitosti opakovaně.

Novinář ve vašich službách poprvé zaváhal u otázky 13, kdy trestuhodně myslel, že poznámka pod čarou je součástí textu. Prý není.

Zcela vyhořel u otázky 18, protože neuměl určit, jaký „slohový postup“ a jaký „funkční styl“ přiložený text nese.

Nachytat se nechal u otázky 21. Strážci kvality české vzdělanosti se tam rafinovaně ptají, zda lze za „nepravdivou“ označit tezi: „Ve výchozím textu se vyskytují spisovná česká slova, která jsou archaická, např. paruka.“ Váš novinář napřed zapochyboval, jestli je vůbec paruka archaické slovo, pak ale nad pochybnostmi mávl rukou, ve výchozím textu „paruku“ našel a zaškrtl NE. Chybně.

Jako překážka se ukázala i otázka, kde se měl určit „přísudek jmenný se sponou“. Novinář už dávno neví, co to je, pokud to vůbec někdy věděl.

O něco dál hádal, jestli jde v přiložené básni o verš střídavý, nebo obkročný, a netrefil se. A samozřejmě neuměl v básni najít epizeuxis, protože nevěděl, co to je.

Fiaskem skončilo i hledání správného významu slova „ostrý“ ve smyslu „vyznačující se…