Ve vládě existuje řada pozic, u nichž není těžké propadnout pocitu, že pro ně máme kompetenci. Všichni jezdíme autem či vlakem, proto se snadno může zdát, že nám agenda ministerstva dopravy není cizí. Kdo sem tam zavítá do kina, na výstavu, aspoň občas si pustí ČT2 (nebo dělal mluvčího katolické církve), má názor na českou kulturu. A od názoru je jen kousek k přesvědčení, že řídit celou kulturní politiku není tak těžké. Ještě patrnější je to možná u školství, se kterým byl v těsném kontaktu aspoň osm let každý.

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům týdeníku Respekt.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením čísla nebo předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Inzerce • Předplatitelům reklamu nezobrazujeme