Ve vládě existuje řada pozic, u nichž není těžké propadnout pocitu, že pro ně máme kompetenci. Všichni jezdíme autem či vlakem, proto se snadno může zdát, že nám agenda ministerstva dopravy není cizí. Kdo sem tam zavítá do kina, na výstavu, aspoň občas si pustí ČT2 (nebo dělal mluvčího katolické církve), má názor na českou kulturu. A od názoru je jen kousek k přesvědčení, že řídit celou kulturní politiku není tak těžké. Ještě patrnější je to možná u školství, se kterým byl v těsném kontaktu aspoň osm let každý.