Evropa je dnes hřištěm přistěhovalců. Berou práci starousedlíkům, a když jim nezištně pomáháte, dovedou jenom brát, aniž by přijali vaše kulturní hodnoty. Kromě toho neumějí pořádně německy. Němci jsou zase posedlí poněmčováním, nemají žádnou velkorysost a Turky a Araby nepokrytě pohrdají. Nerespektují jejich tradice a nutí ženy zostuzovat se nošením krátkých sukní.
Podobná klišé známe z každé debaty o multikulturalismu a v představení Šílená krev se postupně objeví snad všechny. Hra berlínského divadla Ballhaus Naunynstraße, kterou minulé pondělí mohli vidět diváci na Nové scéně Národního divadla, se však loni v Německu nestala divadelní událostí roku proto, že hromadí známé předsudky. Především relativizuje vinu a nevinu ve vzájemných konfliktech starousedlíků a přistěhovalců. Všechny osvědčené pravdy a názorové jistoty převrací tak radikálně, že divák si na konci představení nemůže být jistý vůbec ničím. Což je možná dobrý výchozí bod k novému zamyšlení.
Spratci bez kalhot
Jsme na hodině dramatické výchovy v německé škole a sedm puberťáků tureckého a arabského původu má na první pohled úplně jiné starosti než se nořit do dialogů Schillerových Loupežníků nebo Úkladů a lásky, ke kterým se je snaží dovést profesorka Kelichová. Navlečení v uniformní módě ghetta provázejí veškerou svou komunikaci…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Klimatické hnutí: Co udělali příznivci ekologické politiky špatně?
Do Tater proniká politika
K Téryho chatě ve Vysokých Tatrách se dá dostat jedině pěšky. Závěrečná etapa vedoucí strmým kamenitým srázem je poměrně namáhavá, ale kdo se vyškrábe až do nadmořské výšky dvou tisíc metrů, toho odmění působivý pohled: více než sto let stará chata stojí na skalnaté planině mezi horskými plesy, nad nimiž se z jedné strany vypíná Lomnický a z druhé pak Ledový štít. Téryho chata se v posledních dvou měsících stala dějištěm sporu, který hýbe nejen Tatrami, ale celým Slovenskem.
