Na Trumpovo pohrdání všemi okolo začínáme doplácet

Nedávno jsem byl v Šen-čenu, průmyslovém srdci Číny, kde jsem hovořil s jednou z čínských podnikatelských legend. Zeptal jsem se ho na válku s Íránem a jeho odpověď mě překvapila. „Trumpův útok na Írán pro nás není tak podstatný jako jeho výhrůžka zaútočit na Grónsko,“ řekl mi. „Když to udělal, a to těm nejstarším americkým spojencům, věděl jsem, že Evropa nebude Američany následovat v jejich přístupu k Číně.“ 

Ve Spojených státech jsme zvyklí považovat pravidelné urážky, jimiž prezident Donald Trump Evropu zasypává, za rutinní hysterické scény, za součást reality show, v niž se Bílý dům proměnil. V Evropě však sklenice přetekla. „Díky válce v Íránu (...) Evropa zase našla vlastní páteř,“ napsal nedávno Daniel DePetris v britském vydání časopisu The Spectator, konzervativního a (obvykle) horlivě proamerického časopisu. „Evropští lídři už odmítají padat na kolena a plazit se před Trumpem, aby si udrželi jeho přízeň.“ 

Evropa přechází od slov k činům. Plán Evropské unie „ReArm Europe/Readiness 2030“ počítá v nadcházejících letech s investicemi do obrany ve výši přibližně 800 miliard eur. Dříve to chodilo takto: o evropskou bezpečnost se staraly Spojené státy a Evropané velkoryse utráceli za americké zbraně. Teď Evropané chtějí, aby více peněz zůstalo u nich doma, chtějí budovat evropské firmy a dodavatelské řetězce, chtějí se stát na Washingtonu nezávislými, a to strategicky. 

Stejná logika začíná platit i mimo oblast obrany. Evropská platební iniciativa buduje celokontinentální alternativu ke kartám Visa a Mastercard. Evropské instituce hledají alternativy k SWIFT, PayPal a dalším finančním platformám ovládaným Spojenými státy. Francie přesunula zlaté rezervy z New Yorku do Paříže; politici v Německu a Itálii probírali, zda by jejich země neměly učinit totéž. Evropské vlády hledají alternativy k americkému softwaru, protože se obávají, že americké firmy by jednoho dne mohly dostat rozkaz přerušit poskytování kriticky důležitých služeb. To všechno lze odbýt s tím, že jsou to jenom gesta. Evropa je však jako celek druhou největší ekonomikou světa, s druhou nejrozšířenější rezervní měnou. Co dělá, je podstatné.