Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Společnost

Nevinný člověk obětí nepovedené policejní akce

Nevinný člověk v centru nepovedené policejní akce

Nejoblíbenější turecká fráze zněla pro Zdeňka Pekaru vždycky stejně: problem yok. Tedy žádný problém. Vždy když vezl svým kamionem náklad na jih, tak díky němu dojel rychle k cíli. Během poslední cesty ale zjistil, jak snadno se nevinný člověk může dostat do problémů. „Měl jsem strach, že tam zůstanu na doživotí,“ vzpomíná řidič kamionu na prosincovou štreku, během níž ho zatkla turecká policie, sebrala mu tkaničky a pásek a tři dny čekal v cele předběžného zadržení na policejním ředitelství v Istanbulu. Dnes je podle policie jasné, že Zdeněk Pekara se stal obětí mafie, která pašuje na jih suroviny pro výrobu drog a využila při tom jeho auto. Přesto přišel o kamion i o práci a nikdo mu zatím nedokáže pomoci.

Chyťte je

Na začátku byla objednávka jako každá jiná. Zdeněk Pekara se vydal začátkem prosince s kamionem z domovského Tábora na obvyklou trasu do Istanbulu a zpět. V Dunajské Stredě u slovenské firmy Mozachem naložil deset tun dezinfekčního prostředku pro tureckou pobočku Červeného kříže a zavolal manželce, že do Vánoc bude zpátky, protože s nákladem se běžně otočí za osm dní. I když nakonec v Istanbulu čekal na parkovišti celý týden, nijak ho to nevyvedlo z míry: čekání na vykládku není v branži nic neobvyklého. Že něco nehraje, se dozvěděl až od svého šéfa. „Den před Štědrým dnem mi volali z českého policejního prezidia, že za mnou jedou do Tábora. Úřednice říkala, že kamion se nesmí hýbat z místa, protože je součástí nějaké policejní akce, jejímž cílem je rozkrytí sítě drogových dealerů,“ říká majitel spediční firmy J&M Pavlát International Martin Pavlát: „Měl jsem z toho vlastně dobrý pocit, že policie něco dělá, aby chytila darebáky. Jenže nakonec jsme v síti uvízli my sami.“

Z policejního prezidia se totiž dozvěděl, že kamion neveze dezinfekci, ale deset tun anhydridu kyseliny octové, s jehož pomocí by se v laboratořích na jihu Evropy dalo vyrobit až 400 kilogramů heroinu. V Evropě vcelku běžná – ale přísně kontrolovaná – látka při výrobě drogy reaguje se stejným množstvím čistého morfinu získaného z opia. Policie kamion sledovala a chystala se v Turecku odhalit skutečného adresáta coby jedno z chapadel drogové mafie. Ačkoli české úřady slíbily, že kamion i řidič budou ihned po akci volní, skončil řidič na Štědrý den v turecké vazbě. Detaily nejsou v tuto chvíli úplně jasné, ale turecká policie místo sledování zásilky až k cíli kamion na celnici zadržela.

První reakce ministerstva zahraničí byla, že zpackaná akce se jich netýká a že má zavolat na Slovensko, protože vše řídili naši sousedé. České ministerstvo ale pomohlo řidičovi aspoň na místě: díky vstřícnosti české konzulky v Istanbulu Zdeněk Pekara nakonec mohl po třech dnech ve vazbě, jedné noci na deportačním oddělení a soudním řízení odletět zpátky domů. „Pět minut po zahájení soudního sezení vrazila do dveří paní konzulka s dokumenty, které potvrzovaly, že se jednalo o policejní akci a že jsem nevinný,“ popisuje Zdeněk Pekara moment, kdy mu spadl kámen ze srdce. I přesto byl ale vyhoštěn ze země s poznámkou, že má zákaz vstupu na rok a jeho auto zadržuje turecká policie. Protože pracuje jako řidič ve firmě, která se specializuje na Turecko, má zatím smůlu, vzal zavděk prací v dílně za polovinu svého dosavadního platu a doufá, že mu úřady nakonec pomohou tureckou anabázi definitivně vyžehlit.

Nechali nás na holičkách

Problémy Zdeňka Pekary začaly vlastně už loni na podzim. Slovenská policie zachytila při pátrání po drogovém gangu zprávu, že se chystá přeprava velkého množství suroviny na výrobu heroinu ze Slovenska do Turecka. Na černém trhu by podle policie látka měla závratnou hodnotu 55 milionů korun, nebylo však jasné, kdo je příjemcem a jestli se droga má vyrábět přímo v Turecku, nebo v laboratořích v Afghánistánu. Proto Slovensko požádalo o pomoc evropskou instituci pro spolupráci proti organizovanému zločinu Eurojust, aby zkoordinovala spolupráci mezi všemi státy, přes které měla zásilka jet.

Na začátku listopadu se zástupci Slovenska, Maďarska, Rumunska, Bulharska i Turecka sešli v Haagu a domluvili se, že zásilku budou na celé její cestě sledovat. Takzvaný institut kontrolované zásilky policie využívá velmi často, většinou právě při přepravě drog. Evropou křížem krážem každý rok putují desítky zásilek s nenápadným policejním doprovodem. Akce se samozřejmě občas nepovede: stává se, že policie auto při sledování ztratí nebo že dodávka odbočí neplánovaně do země, která předem takovou akci nepovolila. Slovenská policie je přesvědčena, že důvod selhání operace „kamion z Tábora“ leží na turecké straně. Ačkoli se turecký zástupce účastnil všech koordinačních schůzek, nakonec jeho lidé navzdory domluvě řidiče s kamionem zadrželi jako pachatele, nechali ho bez tlumočníka ve vazbě a nepodali svým kolegům v Česku žádnou zprávu. „Cílem akce bylo něco jiného: zjistit, kdo je příjemcem látky, a proto bylo nutné zboží proclít a čekat na to, kdo si ho vyzvedne,“ zlobí se slovenský zástupce v Eurojustu Ladislav Hamran.

Slovensko-turecká diskuse se dnes točí kolem nešťastného prohlášení slovenského ministra vnitra, že Turci ukázali, že „nejsou připraveni pro vstup do Evropské unie“. Vedle toho je tu však stále česká firma, která chce vrátit svůj kamion a svému zaměstnanci jeho bezúhonnost, aby mohl opět nastoupit do práce. Zatím ale naráží na odmítavý postoj úřadů. Firma navíc stále nemá v ruce dokonce ani potvrzení o zabavení kamionu, ani soudní rozhodnutí o vyhoštění řidiče a jakoukoli informaci, jak bude celý případ pokračovat. „Když naše ministerstvo zahraničí potřebovalo pomoct, udělal jsem to pro ně. Když se role otočily, nechali nás na holičkách,“ říká spolumajitel firmy Jiří Pavlát a vzpomíná, jak pro českou ambasádu před lety vezl do Bagdádu nové auto a řešil za úřady problémy s proclením.

Čekáme

Spediční firma dnes dokonce tvrdí, že se její řidič stal volavkou slovenské policie, která nebezpečný náklad do kamionu přímo naložila. „To je naprosto vyloučené, to by policie nikdy neudělala,“ tvrdí Ladislav Hamran z Eurojustu. Firma i řidič každopádně požadují odškodnění, protože je policie s plným vědomím nechala jet s výbušným nákladem 1500 kilometrů. „Věděli, že tento kamion není na nebezpečné látky vybaven. Chybí tam výstražné označení, zvláštní oblek nebo třeba hasicí přístroj, který je nutný, protože látka reaguje s vodou a vše by třeba při hašení vyletělo do povětří,“ říká Martin Pavlát. „Je fakt, že policie by mohla na cestu místo řidiče poslat agenta. Zájem státu nikdy nesmí být povýšen nad zájem občana. Proto by měl řidič mít právo na odškodnění,“ vysvětluje Lucia Kurilovská z Ústavu státu a práva Slovenské akademie věd. Firma zatím ale marně zjišťuje, po kom by vlastně měla odškodnění chtít. Slovenská policie vinu odmítá a zdůrazňuje svou roli pozorovatele. Než se najde viník, má firma zatím na české úřady dva požadavky – aby ministerští úředníci zařídili zrušení zákazu vstupu do Turecka pro řidiče a pomohli získat zpět kamion v hodnotě jednoho milionu korun.

„Ministr vnitra oslovil tureckou stranu a čeká na odpověď,“ informuje mluvčí slovenského policejního prezidia Andrea Dobiášová. Také české ministerstvo zahraničí zatím pouze čeká. Oslovilo policii i Nejvyšší státní zastupitelství a poprosilo své zastupitelské úřady v Turecku, aby se pokusily získat dokumenty od soudu. Majitelům firmy zavolal dokonce i bývalý slovenský ministr vnitra Robert Kaliňák, který jim výměnou za informace o případu dal několik rad, jak postupovat. Sám před rokem čelil kritice za to, že slovenští policisté nechali během policejního cvičení na letišti rozbušku k bombě v batohu jednoho z cestujících, který letěl do Irska.

„Je to naprosto ojedinělá situace. Klíčová je spolupráce s našimi lidmi na zastoupení v Turecku, kteří tamní poměry dobře znají,“ vzkazuje řidiči i jeho šéfovi Veronika Honcová z tiskového oddělení ministerstva zahraničí. Nadějí pro řidiče ale je zájem Eurojustu, který teď na vlastní náklady pozval tureckou delegaci do Haagu a očekává od nich vysvětlení. 

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 6/2011 pod titulkem Sledovat až do Turecka