SESTRO, KDO JSI?
RESPEKT 1/2011

Se zájmem jsem si přečetl článek o židovských komunitách v dnešním Německu, ale musím konstatovat, že autorka mne svým pojetím trochu zklamala. Velmi pečlivě sice líčí problémy německých Židů, kteří jsou nuceni sdílet prostředí svých komunit s přistěhovalci, kteří v posledních dvaceti letech emigrovali do Německa ze zemí bývalého Sovětského svazu. Tím se ovšem zájem o tuto problematiku de facto vyčerpává.

Škoda že nebyly rozvinuty minimálně další dvě myšlenky. Tou první je „věčné“ dilema (nejen) moderních Židů, jakým způsobem vlastně reflektovat náš život mimo Stát Izrael. Zda žít trvale mimo tento stát, nebo provést „aliju“ a na Střední východ se odstěhovat. Máme chápat náš pobyt mimo „zemi zaslíbenou“ jako život v „galutu“, (nuceném) exilu, do něhož nás (za naše nepravosti) posílá sám Nejvyšší? Nebo lze brát skutečnost života mimo Izrael optikou „tfucot“, tedy jako volbu života v diaspoře, která se stává skutečným a trvalým domovem?

Druhou zajímavostí je skutečnost, že mezi Berlínem a Mnichovem působí rabín českého původu Tomáš Kučera. Charismatický a inspirativní duchovní, který před několika lety rovněž absolvoval berlínskou Abraham Geiger College a nyní pracuje v bavorském Mnichově, odkud donedávna dojížděl i do České republiky v rámci postupné revitalizace židovského života v naší zemi.

Mordechaj Kaufman,
Bejt Simcha – komunita liberálního judaismu v Praze

 

ČTENÍ BIBLE
RESPEKT 1/2011

Václav Cílek je obdivuhodně sečtělý i ve vědách, v nichž nedosáhl akademického vzdělání. Velmi dobře se mu daří popularizovat poznatky z paleoklimatologie, archeologie, dějin osídlení, religionistiky a řady dalších. Ve své snaze o hledání nových souvislostí a propojování zdánlivě nespojitých věcí se ale občas dostává na tenký led.

Tenký led praská i v uvedené eseji. S naprostou samozřejmostí a nerozlišeně vedle sebe klade nezpochybnitelná fakta a naopak jen těžko prokazatelné hypotézy. Vypadá to, že veškerý hospodářský, společenský a náboženský život lidstva pokládá za funkci vývoje klimatu.

Příkladem povrchní zkratkovitosti je kuriózní myšlenka o rozdělení Jeruzaléma. Jeho poloha na rozhraní dvou podnebných zón podle něj souhlasí s „rozdělením mezi Araby a Židy, tedy původně mezi nomády a zemědělce, … automaticky navozuje tradiční tisícileté nepřátelství. … bez ohledu na národ či náboženství beduíni pohrdají lidmi, kteří obdělávají půdu, ale potřebují jejich mouku.“

Ignoruje fakt, že sami Židé byli nomády i zemědělci zároveň, že nepřátelství Židů a Arabů zdaleka není v dějinách kontinuální ani založené jen na způsobu života. Jeruzalém byl v době železné (od 11. století př. n. l.) asi výhradně judským či izraelským sídlištěm, arabští obchodníci se tam objevují patrně až za krále Menašeho (druhá polovina 7. století př. n. l.). Počátek nepřátelství mezi Židy a Araby je tradičně viděn v napětí mezi Abrahamovými syny Izákem a Izmaelem, ale tento příběh je z historického hlediska nejspíš zpětnou projekcí a vysvětluje původ nepřátelství mezi Araby a všemi ostatními semitskými kmeny, nejen mezi Araby a Židy.

O válkách Židů s Araby nemáme ve Starém zákoně zpráv. Vliv klimatu nelze opomíjet, ale bylo by zjednodušením svádět na klima poměrně krátce trvající současné nepřátelství Židů a Arabů a vykládat takto Bibli.

Názor, že „Desatero … představovalo návod, jak udržet kmenovou pospolitost“, je snahou o nenáboženské vysvětlení něčeho svrchovaně náboženského. Taková interpretace pochopitelně nemůže plně vystihnout působení Mojžíšova zákona tehdy ani dnes, jakkoli je v současnosti ochotně přijímána v duchu zásady, že Bibli je nutno vykládat „jako by (víry v) Boha nebylo“. Takový způsob nahlížení na Bibli je jen zdánlivě osvícený; ve skutečnosti je osvícenský, tedy dávno přežitý, se všemi přínosy i limity tohoto myšlenkového směru.

Martin Hrubeš

 

ANKETA
RESPEKT 50/2010

Cítím potřebu doplnit odpovědi primátora Svobody a pana doc. Jirkovského v anketě týkající se soudního rozhodnutí snížení hluku na pražské severojižní magistrále. Oba uvádějí, že pokud protihlukové stěny sníží hlučnost o tři decibely, bude to „zanedbatelné“, respektive „nepostřehnutelné“. Nemůžu souhlasit.

Změna o pouhé tři decibely je totiž velmi podstatná. Lidské ucho je nesmírně citlivé, a tak se intenzita zvuku uvádí logaritmicky. Zesílení desetkrát odpovídá zvýšení na decibelové škále o 10 dB, zesílení stokrát o 20 dB apod. S trochu chytřejší kalkulačkou snadno vypočteme, že pokles o tři decibely znamená snížení intenzity hluku na polovinu (přesněji na 10–3/10=50,12%).

Je pokles na polovinu nepostřehnutelná změna?

Filip Dominec

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte