Dnes o pop-up storech, těchto produktech nowismu a facebooktivity, a o christmasochismu.

Nejprve slovníček pojmů. Nowismus rovná se život právě teď (now!) a v přímém přenosu sdílený přes esemesky a statusy, který je vlastní dnešnímu povrchnímu lidstvu. Vydalo by to na parádní předvánoční esej s citátem z 1. knihy Mojžíšovy a morálním ponaučením, ale nowistům stačí říct jen no a co. Nemyslíme na nadčasové hodnoty ani na budoucnost, a tak místo aktivity, která vede k dlouhodobým nebo vyšším cílům, děláme to, co dá momentálně nejmíň práce, neboli vyvíjíme facebooktivitu. Ta se definuje jako bloumání sociální sítí, prohlížení cizích nezajímavých fotek a doplňování vlastních pitomých komentářů, které pak už nejdou dát pryč, což nám nedošlo, protože jsme zase jednou mysleli jen na přítomnost. Někdy lze ovšem takto narazit na něco zajímavého. A může to být třeba zrovna pop-up store.

Pop-up obchody jsou obchody, které se objeví jen na okamžik, na několik dnů nebo týdnů a pak zase zmizí, což se právě líbí nowistům. Vypadat to může různě: třeba když Louis Vuitton prodává svoje kabelky za padesát tisíc na paletách v podzemním skladu tokijského obchoďáku. Nebo, jako právě teď, když nejlepší designérské značky nabízejí zboží v prázdném obchodním prostoru v Londýně pod názvem The Temporium (www.dezeen.com/thetemporium). Nebo to může být nějaká pohyblivá krabice, jaké si pořídily Nike, Puma nebo…