Moře v českém mrazáku

Sushi sashimi je japonská delikatesa, rýže s malým kouskem syrového, sytě červeného a velmi jemného masa z tuňáka. Už i Češi si ji oblíbili a na tuhle a další lahůdky se do Česka dovezou ročně asi čtyři tuny tuňáka a dalších dvacet šest tun tuňákových filetů. Jenže tuňák patří k jednomu z nejohroženějších druhů zvířat na Zemi.

„Když člověk stojí u regálu a vidí, že ten živočich, kterého chce jíst, možná za pět let nebude vůbec existovat, mělo by mu to minimálně přijít divné,“

říká Lukáš Pokorný. On sám si řekl, že za těchto okolností tuňáka jíst nechce. A založil na Facebooku skupinu Odmítám jíst a kupovat maso z tuňáka.

Lukáš Pokorný pracuje na ministerstvu životního prostředí, takže o ekologických problémech ví dost na to, aby k nim nechtěl dál přispívat. Třicetiletý úředník o sobě říká, že je „osmdesátiprocentní vegetarián“, snaží se nekupovat boty z kůže, u oblečení sleduje, které firmy vyrábějí šetrně, a vlastně se snaží nakupovat co nejméně. A rozhodně ne tuňáka: „Je to predátor, pluje rychlostí až sto dvacet kilometrů v hodině. V moři na něj nikdo nemá. Tak jedinečné zvíře člověk dokázal skoro vyhubit,“ vysvětluje. Nejvíc ho naštvalo, když se země lovící tuňáky letos v létě na konferenci v Dauhá nebyly schopny dohodnout na omezení lovu. „Na Madeiře mají výborné tuňákové steaky. Když jsem tam byl, nedal jsem si ho. Je to to…