Novinová zpráva z minulého týdne: „Z diplomatických depeší zveřejněných na portálu WikiLeaks vyplývá, že francouzský prezident Nikolas Sarkozy předem pochyboval o schopnosti Česka zvládnout evropské předsednictví.“ A teď malý test čtenářské gramotnosti: Je zpráva důkazem Sarkozyho chorobné nedůvěry k Česku? Nebo si naopak francouzský prezident zaslouží jedničku z prognostiky a nahlas řekl jen to, co cítil přímo v Česku kde kdo? Anebo do třetice je pravda někde uprostřed a před sebou máme nanejvýš drobnou diplomatickou netaktnost?
Noviny, které zprávu přetiskly, vysvětlení nenabídly a v tom je jedno z hlavních úskalí aféry s únikem 250 tisíc amerických diplomatických depeší na WikiLeaks: jde o poměrně strohá, navíc subjektivní sdělení určená k dalšímu zpracování, která si v jejich syrové podobě může každý vysvětlovat, jak potřebuje. Přesto nejde nad poslední akcí z dílny WikiLeaks mávnout rukou, ovšem ani ji adorovat.
Řekni mi, co se říká
Narodit se s angličtinou jako rodným jazykem je něco jako vyhrát v loterii: štěstí to sice nikomu automaticky nepřinese, život ale může být o něco snazší. Teď ovšem vidíme, že i tahle výhoda má odvrácenou stranu. Zatímco Rusko nebo Čína se kvůli svým jazykům do hledáčku editorů z WikiLeaks zřejmě hned tak nedostanou, Spojené státy naopak obecně sdílená řeč a pozice supervelmoci vystavily problému, s…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
