Účetnictví pro nejmenší
Vlastní konto může mít dítě od narození, platební kartu v mnoha bankách již od osmi let. Finanční gramotnost se učí už i prvňáci. Čeká je totiž budoucnost, kdy bez ní nepřežijí.
Škola v Hrádku u Rokycan je normální malá maloměstská škola, třináctiletá Dominika je normální osmačka. Má obvyklé zájmy, starosti a příjmy. Od rodičů dostává tři sta korun měsíčně, což je asi tolik, kolik většina spolužáků. Má své pravidelné výdaje, kupuje si například kredit do mobilu a „bravíčko“. Má i neočekávané výdaje, což byl tentokrát panáček kofoláček, v její třídě momentálně velký hit. Někdy má ovšem i mimořádné příjmy, když pohlídá sestřenici a „dostane od dědy stovku“. A má také dlouhodobý cíl, chtěla by si pořídit notebook. „Nesmím třeba moc provolat, protože to bych nic neušetřila,“ uvažuje. Je prý spíš spořivá a peníze si nepůjčuje. Logiku příjmů, výdajů a finančních rezerv ovládá. Zrovna sedí na vyučování finanční gramotnosti a její základy zná.
Neplatí to ale pro všechny její vrstevníky, a dokonce ani pro jejich rodiče. Právě proto se výchova k finanční gramotnosti objevuje na stále více základních školách. Bez ní by totiž byl člověk v budoucnu znevýhodněn skoro stejně, jako kdyby byl negramotný v původním smyslu, tedy analfabet.
Některé děti nemají ve financích takový pořádek jako Dominika: osmák Michal má platební kartu a vybírá si z ní peníze, ale neví, kolik peněz na účtu má. Jeho spolužák Jakub dostává peníze od rodičů, „když si řekne“, nemá žádné pravidelné kapesné, s nímž by musel hospodařit. Eva z páté třídy je…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
