Pokud se tvorba Jaromíra Nohavici dosud objevovala v knihkupectvích, pak výhradně v edicích folkových zpěvníků. Nakladatelství TORST teď ale vydává obsáhlý výbor Nohavicových písňových textů (bez akordů a not) s dovětkem, že tak poprvé představuje jednoho z nejvýznamnějších současných českých básníků. I velký fanoušek se nad takovým tvrzením musí chvíli ošívat. Zároveň však platí, že i velký skeptik s ním musí svým způsobem souhlasit. Nohavicův „význam“ totiž netřeba měřit nároky vysokého umění, neodvíjí se od odpovědi na otázku, zda jsou jeho písně skvostnou intimní lyrikou, nebo sladkobolným kýčem. Důležitost těšínského písničkáře tkví v něčem jiném: jeho tvorba je možná nejšířeji sdílenou společnou hudební a poetickou zkušeností dnešních Čechů.
Jiný Jarek
S nadsázkou řečeno připomínají čeští písničkáři tak trochu přenošené děti. Zatímco ve Spojených státech se idea rebelujícího trubadúra, který strhává masy a tepe společenské nešvary, začala hroutit ve chvíli, kdy vzal Bob Dylan poprvé do rukou elektrickou kytaru, v Česku si folkoví zpěváci postavení jistých věrozvěstů udrželi o dvacet let déle do zhroucení komunismu. Písničkář nebyl jen obyčejný tvůrce, byl objektem četných projekcí svých posluchačů, zdrojem naděje, síly k odporu, tmelem nesouhlasící části šedé zóny, k níž se běžný člověk mohl počítat mnohem snáz – a platit za to…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Křest knihy Novinářem mezi špiony a estébáky
V edici Respekt vychází knižní rozhovor Jindřicha Šídla s Jaroslavem Spurným o dobrodružném životě „máničky“ za železnou oponou, jeho působení v samizdatu a undergroundu, vznik Respektu po revoluci v roce 1989 a desetiletí investigativní práce v jeho redakci až do stále aktivní současnosti.
Ruce pryč od médií
Na podporu Českého rozhlasu a České televize se v Praze dnes vpodvečer sešly podle organizátorů shromáždění desítky tisíc lidí. Akci organizoval spolek Milion chvilek, jenž požaduje stažení návrhu zákona, který mimo jiné převádí financování ČT a ČRo z poplatků na státní rozpočet. Lidé se sešli na Staroměstském náměstí, někteří měli podle zpravodaje ČTK české vlajky a transparenty na podporu veřejnoprávních médií. Po projevech řečníků vyrazili pochodem k budově Českého rozhlasu ve Vinohradské ulici, kde jim zaměstnanci ČRo a předseda stávkového výboru odborů ČRo Jan Křemen poděkovali.
