Antivýročí
Skončilo připomínání českých „osmičkových“ a „devítkových“ převratů 20. století, k nimž jsme pevně a poněkud masochisticky připoutáni. Jsme společností pozdní doby, kterou už nespojuje žádná sdílená vize a víra. Ohlížíme se do minulosti a ta nás rozděluje a straší. Připomínání a slavení skončilo, frustrace zůstává. Neustále a bezvýchodně se například spekuluje o spikleneckém pozadí 17. listopadu 1989 či o údajně zatajených skutečnostech v dohodě mezi premiérem Čalfou a prezidentským kandidátem Havlem atd. Ve světle těchto podezření se historie jeví jako záludná lhářka, která před námi skrývá pravdu.
Možná se zanedlouho dějiny vynoří jako Leviatan a pohltí nás. „Kdo nezná svoji minulost, je odsouzen ji opakovat.“ O čem jiném vypovídá toto heslo? Roztrhl se pytel s výstavami a osvětovými akcemi o době TOTALITY. Jedna učitelka ze základní školy mi svěřila, že její žáci se začínají vymezovat vůči stereotypnímu varování odborníků na minulost před zlým komunismem a jeho možným návratem. Padlý režim je líčen v nejčernějších barvách a jim se příčí vidět v něm největší hrozbu. Lze se divit? Zvláště konfrontují-li výpovědi o komunistech a jejich zločinném režimu se zprávami o nepoctivých a mafiánských praktikách současných politiků.
Náš vztah k minulosti podle mě spíš vystihují slova: Kdo démonizuje minulost, nejen že ji nepozná, ale navíc zůstane slepý k démonům současnosti. Dvě desetiletí svobodného, ale křečovitého „vyrovnávání“ ukazují, jací opravdu jsme po nešťastných čtyřiceti letech té naší totality. Měli bychom reflektovat také toto: jak jsme – coby pohrobkové komunistické reality a mentality – nakládali po roce 1989 se zapíraným komunistickým dědictvím. Dokonce musíme, protože už s tím začali jiní. Francouzská bohemistka Françoise Mayerová nám v knize Češi a jejich komunismus předvádí dramatickou protikladnost různých českých pamětí komunismu. Zrcadlo minulosti je rozbité na mnoho kusů a ukazuje mnoho obrazů. Aktuálně se nabízí k přemýšlení několik kulatých antivýročí spojených s bouřlivým rokem 1990: propuknutí opožděného antikomunismu v zemi, v níž v 70. a 80. letech neexistoval silný a vyhraněný antikomunistický odboj; první divoké lustrace a politické zneužívání dokumentů StB; pokus o překonání komunismu podle ideologického schématu „trh to srovná“ atd. Není důvod slavit ani hledat za vším spiknutí, jen promýšlet, jak se skrze své různé minulosti stáváme, čím jsme.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Křest knihy Novinářem mezi špiony a estébáky
V edici Respekt vychází knižní rozhovor Jindřicha Šídla s Jaroslavem Spurným o dobrodružném životě „máničky“ za železnou oponou, jeho působení v samizdatu a undergroundu, vznik Respektu po revoluci v roce 1989 a desetiletí investigativní práce v jeho redakci až do stále aktivní současnosti.
Ruce pryč od médií
Na podporu Českého rozhlasu a České televize se v Praze dnes vpodvečer sešly podle organizátorů shromáždění desítky tisíc lidí. Akci organizoval spolek Milion chvilek, jenž požaduje stažení návrhu zákona, který mimo jiné převádí financování ČT a ČRo z poplatků na státní rozpočet. Lidé se sešli na Staroměstském náměstí, někteří měli podle zpravodaje ČTK české vlajky a transparenty na podporu veřejnoprávních médií. Po projevech řečníků vyrazili pochodem k budově Českého rozhlasu ve Vinohradské ulici, kde jim zaměstnanci ČRo a předseda stávkového výboru odborů ČRo Jan Křemen poděkovali.
